Duše s Esencí Alchymisty (povídání na dobrou noc)

Dnes mám na srdci velmi zvláštní sdílení. Jak to tak už bývá několikátý týden, sedím si v meditaci a dávám prostor různým tématům. Tentokrát jsem se spojila s Dušemi, které nesou Esenci Alchymistů... Neptej se mě. Nevím jak. Prostě se to stalo. Chtěla jsem jen 2-3 věty. Krátkou odpověď na to, co je jejich podstatou. Nakonec z toho bylo šest stran.

Velmi souzním s tímto textem a cítím radost pokaždé, když ho čtu. Těžko se to popisuje. Přesto ho předávám dál. Tak tady je to ,,pohádkově laděné povídání na dobrou noc".

Alchymista neustále zkouší, testuje a zhodnocuje. Chemik - alchymista hledá cestu ke své vizi. Nikdy se nevzdává a netrápí se svými nezdary. Postupně získává mapu, do které zakresluje výsledky svých poznání. Na základě nich přichází s novými nápady. 

Je to celoživotní hledač. A i když najde, chce znát víc. Souvislosti s ostatními oblastmi života. Chce jít víc do hloubky. Až k samé podstatě.

Je smířen s tím, že mu to možná zabere celý život. Ale netrápí se tím. Je s tím v souladu a toto již přijal jako svou podstatu. Ví, že vždy bude co zkoumat a kam jít.

Nezdary s  sebou nenesou negativní pocity a emoce. Alchymista je vnímá jako vzkazy, že tudy ne. A bez rozhořčení či smutku tahá z rukávu další strategii, která by mohla přinést kýžený výsledek.

Alchymista je typ duše, která ctí vesmírné zákony a řídí se jimi. Je si vědom, že zde na Zemi je vědomí omezené. A tak - vidět/chápat celý systém - může být zkreslené. Proto se z pozice duše nezlobí sám na sebe a bere jako fakt, že ,,tady to tak je".

Alchymisté jsou bytosti (lidé), kteří doslova milují život. Ještě víc ale milují to, že oni sami disponují mocí (schopností) vytvářet svůj život a přizpůsobovat ho svým aktuálním potřebám.

Mohou to být též duše, které jsou tak pohlceni poznáváním světa okolo sebe skrz přicházející informace, že zapomínají na svá těla. Nedělají to schválně. Jsou si vědomi, že péče o fyzické tělo je nezbytná pro pobyt zde, avšak nemohou si zkrátka pomoct. Nechtějí nechat proklouznout sebemenší myšlenku, která by nebyla zaznamenána a upadla v zapomnění.

Tento archetyp Alchymisty může být vhodné doplnit další esencí, jejíž vědomí bude udržovat tělo Alchymisty zdravé a silné. A toto silné tělo bude podporovat Alchymistu a poskytovat mu veškeré zázemí pro své tvoření.

Alchymista chápe, že vše má širší kontext a tak pokud něco ,,ví na úrovni duše", nemusí to chápat svým myšlením. Nepotřebuje vše vysvětlovat racionální myslí, pokud uvnitř sebe ,,ví".

Alchymista se dívá kolem sebe a ve správném naladění rychle chytá inspiraci ze svého okolí. Ať je kdekoli. - Kámen na zemi, pokroucená větev, tvar mraku na nebi nebo útržky rozhovorů. To vše má pro něj smysl a vede ho k dalším otázkám, které si pokládá. Luští tak nekonečnou křížovku svého života.

Na počátku přečte pár knih, ale poté spíš preferuje cestu sebepoznání. Knihy ho lákají neustále, ale pokud si má vybrat, dává přednost svým vnitřním rozhovorům.

Alchymista nikdy nevěnoval příliš pozornosti svému tělu. I když v určitém období ho začne fungování těla nesmírně zajímat a je pro něj velkou záhadou. Jak se to stane, že tady jsme a fungujeme tak dokonale, že žijeme desítky let?

Až nyní přichází něco, co Alchymistu velmi láká a později zcela pohltí jeho pozornost. Primárním hnacím motorem je dlouhověkost. Proč tu chce být alespoň do 120 let? A co může udělat pro to, aby toho dosáhl?

(Já) mohu (ze své pozice) poprosit o pomoc duše jiných esencí (kvalit), nebo posunout Alchymistův účel o kousek dál. Místo pozornosti směrem k okolí si Alchymista začíná uvědomovat sebe sama. Až doteď nevěnoval příliš pozornosti tomu, jak to, že jeho tělesný systém funguje a jak tělo využívá kyslík ze vzduchu. Jak tělo umí získávat energii z potravy i mimo ni?

Čeká ho spousta otázek k zodpovězení. Nyní však ví, že pro zachování své existence zde na Zemi je třeba ctít zákony fyzického těla. Přestože rád zkoumá a přichází sám na ,,jádro pudla", ví, že není vševědoucí a není ostuda poprosit o radu duše zběhlejší v tématech, kde on sám pokulhává. Za to zase nabídne své poznatky a výsledky svých výzkumů.

Jak stálo na začátku textu, čas není něco, co by Alchymistu znepokojovalo. Neboť ví, že ho má neomezené množství. ,,Věci" potřebují čas, aby dosedly, pospojovaly se.

Pokud se Alchymista rozhodne, může začít žít v Chrámu Vědění. Jeho duše ho sem sama zavolá. Zde zkoumá a tvoří dále. Ukazuje svůj pohled a vnímání světa všem, kdo chtějí. Kdo nechce, tomu zůstane tento Chrám utajen navždy.

A tak tam žije, tvoří a zkoumá podstatu sebe sama, lidstva, Vesmíru i jiných bytostí. Zkoumá život a tříbí si svůj postoj ke smrti. Nebojí se. Cítí hlubokou úctu.

Jediné přání Alchymisty je zanechat tu po sobě otisk. Pro další generace. Přeje si, abychom všichni chápali podstatu toho, proč tu jsme a jak jsme se sem dostali.

V této nové oblasti, kterou nyní objevuje, klopýtá a padá. Chytá se do pastí svých i nastražených druhými. Zdolává pouště i hory. Pro to jedno jediné. Pro ŽIVOT.

Alchymista ví, že jeho tělo podléhá jeho mysli. A tak začne dávat svým myšlenkám více pozornosti.

Také ví, že jeho tělo zpracovává veškerou potravu, kterou přijme. A tak začne, s respektem sám k sobě, volit potraviny, které dodají buňkám potřebné živiny, jakožto jejich stavební kameny a pro plnění buněčných funkcí. Je si vědom, že neuvědomělou stravou zasahuje do buněčné existence a tedy i existence sebe sama. Nyní, když toto ví, snáz dělá změny ve svém životě.

Platí i nadále, že Alchymista potřebuje zkoušet, testovat, sledovat a vyhodnocovat. Potřebuje subjektivní zkušenost a vytvořit si svůj postoj k dané ,,věci". Nespokojí se s tím, že ,,něco funguje", pokud si to neověří. Než by ale ověřoval něčí teorii, mnohem radši integruje znalosti a tvoří své vlastní postupy. Někdy dá na logiku, jindy na pocity, aniž by chápal téma do hloubky.

Alchymista utváří systém ze všeho, co vyzkouší a pozná. Integruje dohromady viditelné a neviditelné. Hmotné s nehmotným. Žádná otázka, kterou položí, není příliš ulítlá.

Esenci Alchymisty doprovází schopnost vládnutí slovem. Ať už v psané podobě či mluvení. Všechny experimenty je třeba vést ve svém soukromém archivu.

Alchymista si je vědom, že některé záležitosti není zatím schopen přeložit do slov. Někdy má jen pocit a nedokáže ho ,,zhmotnit". Ví, že vše má svůj čas a tak bude v budoucnu schopen uchopit to, co nyní nelze.

Už chápe, že strava, která nezatěžuje mysl, je klíč k neustálému toku informací.

Alchymista si je vědom vesmíru kolem - Země, Slunce, Měsíce, planet, které na nás působí. A hvězd, odkud (pravděpodobně) pocházíme. Je si vědom, že právě odsud pramení nekonečná moudrost, jejíž zlomeček se snaží zachytit svým vědomím. Ví, že komunikace s vesmírnými tělesy a Bytostmi Světla poskytuje odpovědi na jeho otázky.

Alchymista ví, že se všechno neustále mění a proto ve svém životě neholduje rutině. Nevadí mu něco zkoumat pořád dokola a hledat cesty. Vadí mu řád v kontextu ,,každý den dělat ty samé činnosti v tom samém pořadí". Každý den se probouzí v jiné energii a respektuje tedy to, co tato energie právě nabízí. Je to takový chameleon, který rychle reaguje především na své niterné požadavky.

A nakonec... Alchymista přijal, že Vesmír není někde tam, nahoře. Ale že je všude kolem nás...

Katie, SimplyMyWorld.cz

Veškeré vydané články za rok 2019 a 2020 najdeš v knize Rekalibrace Lidské Bytosti.