Chaos a klid / Týdenní report

Poslední týden mám pocit, že žiji v jiném světe. A to jenom proto, že jsem minulý víkend proseděla přes 10 hodin na Slunci. (No, možná to bylo 14.) Kdybych článek pojmenovala: ,,Má nová Sci-Fi realita", nejspíš bych neudělala chybu. Nebude to totiž asi uchopitelné pro každého.

Minulý pátek jsem sdílela tipy, jak se trošku připravit na jaro. To jsem ještě netušila, že po víkendovém ladění se na Slunce začnu cítit, že se cosi mění. Přichází cosi nového.

Jak je to možné, že právě teď, v čase chaosu, jsem se dostala do jiné sféry úrovně, skrz kterou prožívám tyto dny jinak? Neměla jsem v plánu o tom psát, protože některé věci jsou těžko přenositelné do slov a uchopitelné pro mysl. Ale rozhodla jsem se sdílet pár myšlenek. Na jedné straně barikády je totiž strach a na druhé neskutečná láska a život v nové verzi. Nyní cítím příležitost zamyslet se nad svými životy. Jestli chceme pokračovat ve starém nebo si budeme tvořit nový. Nutno říct, že já jsem se teď nad svým životem nezamýšlela cíleně. Prostě jsem si dovolila být v klidu a tak myšlenky měly příležitost vstoupit do mé mysli.

V neděli, během pobytu na Slunci, jsem dostala první část informací ohledně nového projektu, který budu postupně tvořit. (Snad brzy spatří světlo světa.) Taky jsem nabíjela na Slunci dva kameny - křišťál a pyrit, který označuji pracovním názvem ,,Rejžák". Ty absorbují světelné informace pak je postupně uvolňují do mého pole.

Pondělí. Mám pocit, jako bych se víc ladila na přicházející jarní energie. Jako by s 20. březnem přišlo překlenutí, nějaká změna. Mám pocit, jako kdyby se uvnitř mě všechno měnilo.

Naučit se čerpat energii i jinak. Mimo jídla a spánku. To je docela dost důležitá myšlenka. Zvláštní a zároveň jasná. Protože tím, jak komunikuji se sebou víc, než předtím (skrz Slunce), to možná vyžaduje ,,čistší formu frekvence" a tím pádem možná přestávám/e fungovat ve starém systému (těžší energie). Přestává platit. Špatně se to formuluje do slov, je to spíš pocit. Všechno v důsledku toho, že jsem si začala načítat aktuální světelné kódy a možná se něco děje s mým vědomím. A teď to opravdu nemyslím nějak namyšleně. Je to prostě pocit, který máš možná taky.

Taky jsem si večer uvědomila, že jak je tady ta aktuální situace, přijde mi, že to nějak souvisí s příchodem jara. Společnost se nějakým způsobem štěpí na část, která má strach a žije v něm a část lidí, kteří ví a bude jim umožněno třeba nějak rychleji postoupit ve svém životě. Což je docela zajímavá myšlenka. Protože je to vidět, že někteří to úplně zbytečně nechávají do sebe tlačit. Ty informace z médií. Jsou jimi nasáklí. A pak jsou z toho v panice. Jako kdyby mělo k něčemu dojít a tohle celé se snažilo to jakoby potlačit, nebo aby to neproběhlo v takovém množství.

Co mi pomáhalo vracet se zpátky do své energie v průběhu týdne...kromě tipů, které jsem sdílela v příspěvku Přechod ze zimy do jara - pár tipů a které stále platí...

• Ideální je, když strávíš víkend podle svých představ a tady ,,nahamtáš" energii pro první pracovní den. Záleží na tom, jakou máš práci. Pokud hodně sedíš, možná ti prospěje pohyb. Pokud jsi na nohou, možná si dopřeješ klid. Za mě je to čas zastavení, dobře se najíst, být co nejvíc na Slunci, strávit čas s rodinou.
• V pondělí, když jsem si chystala snídani, přišlo mi, že bych si mohla každý den stáhnout ,,aktualizaci". Aktuální kódy, symboly a vzkazy, které sem proudí od Slunce. A tak jsem to začala dělat každé ráno. Jak by se možná dalo čekat, večer mě Slunce hnalo ven, abych viděla západ a dostala do plic svěží vzduch, než půjdu spát. Bez ohledu na to, co si o tom myslíš, vytvořit si 2x za den takový prostor pro sebe, přinese vždy jen užitek.
• Udělala jsem si krátkou meditaci. Sice prší a je zataženo, ale to mi nebránilo představit si, že jsem někde vysoko v horách, kde svítí Slunce. Zeptala jsem se Slunce, jak se můžu dobít. Nějak jednoduše. A tak mi přišlo, že si v rukách zhmotním Slunce, nebo je ho část jako žhnoucí, pulzující světelnou kouli. Jen ji vnímám a nechávám energii Slunce, aby se z rukou dostávala do celého těla na nabíjela místa, která bylo třeba. V další části jsem držela Slunce v jedné ruce a druhou rukou jsem uloupla kousek světla ve formě koule a tu jsem vždy vložila do každého energetického centra, od prvního až po sedmé. Pak jsem se otočila ke Slunci zády, aby mi mohlo dobít páteř. Slunce jakoby odspoda až nahoru natáhlo žhnoucí obal, který nabíjí celou páteř. 

Po celém dni jsem šla pěšky domů. Potřebovala jsem se projít a nadýchat se čerstvého vzduchu. Stihla jsem i pár slunečních paprsků, teď už je zase zataženo. Přemýšlím, jestli jít ven. Přišlo mi na mysl, že hodně komunikuji se Sluncem, ale je možné, že na některé otázky mi možná odpoví temnota (nebo tma). Možná právě proto půjdu ven, až bude tma. Možná se potřebuji podívat sama  do sebe. Někam hlouběji. Abych rozkódovala nějaké další záležitosti, které jsou důležité. Abych mohla jít zase dál a komunikovat se světlem.

Třeba by bylo dobré jít ven ve tmě i se strachy, které mám a podívat se i na tohle. Slunce/světlo pomalu prozařuje vrstvy a jde při tom hlouběji. Ale možná je přeci jen potřeba být i v té temnotě. To se vracím zpět k pokoji na spaní, kde chci mít totální tmu. Využít toho nejen pro noční regeneraci, ale i když budu mít potřebu jít do té tmy, tak abych ji někde měla. Cítím, že potřebuji doma klid. Vyvažovat ten chaos kolem. Je to nutnost.

Byla jsem venku, chvilku se projít a bylo to zvláštní. Pršelo, šla jsem v kraťasech, měla jsem čepici. letní boty. Pak jsem měla pocit, že bych měla jít na louku a zout si tam boty. Tak jsem si je zula a úplně mě to nutilo otočit se čelem k zapadajícímu slunci. Poprosila jsem o energii západu Slunce, soumraku, aby mi poskytl informace a kódy, které teď můžu stáhnout. Aby mi přicházející tma poskytla nové informace a pohled na situaci, cokoli, co mě může pomoct v této době. Zavřela jsem oči a za chviličku jsem měla pocit, jakoby se kolem mě vytvořila bublina. Velký prostor, 20 m v průměru. Kam si můžu natahat znovu témata, energie, kterým se chci věnovat.

Přišlo mi, že kolikrát je člověk úplně umlácenej večer. Ať už z práce, nebo pokud jsou doma nějaké problémy. Něco, na co pořád myslíme. Cokoli. Člověk se pak jakoby zabaluje sám do sebe a když je zabalený v sobě, nemá prostor pro to, aby něco vytvořil, aby se nadechl. A já jsem měla nyní pocit, jako když mám kolem sebe úplně prázdnou bublinu, kterou si budu postupně plnit tím, co budu sama chtít.

Kolikrát jsme taaak ubitý. Vidím to na sobě a kolem sebe. Nemůžu mluvit za nikoho dalšího, ale nejsem slepýš. U přátel, kteří zažívají těžká období, protože jsou na ně kladeny nesmyslné nároky. 

Jako kdybychom měli nad sebou nějakou neviditelnou pokličku, nebo strop. A s každým problémem, s každou náloží, s každou zátěží, která je nad náš limit, jak kdyby na nás ten strop postupně padal. Až se dostaneme do stavu, kdy klečíme úplně na zemi, nemůžeme se ani nadechnout. A v tomhle stavu není možné cokoli tvořit. Ale my tady jsme od toho, abychom vytvářeli. Abychom se věnovali tomu, proč tady jsme. Abychom dokázali zúročit své talenty. Samozřejmě nejen to. Volíme si víc věcí. Chci se naučit tohle, z téhle situace pochopím něco. Tenhle mě naučí tohle a i když se mi to nebude líbit, tak časem pochopím, že on/ona to třeba tak musel/a udělat. Život není jen o darech. Jsou to jeho součásti.

Tak mi přišlo, jak jsem tam stála s těma zavřenýma očima, představit si sebe sama za 10 let. A já si říkám 10 let? To je moc dlouhá doba. Tak 1 rok. Sebe sama za 1 rok. A pak jsem si říkala, co když těch 10 let vsunu do 1 roku, což znamená, že co bych měla stihnout v rámci 1 roku, stihnu za měsíc. Tím pádem dojde k velkému nahuštění a učení se, přijímání informací, zkoušení a reálně můžu za 1 rok stihnout pojmout tolik informací, jako jindy za 10 let.  

Cestou domů se mi stala zvláštní věc. Představovala jsem si, jak přijdu domů a vezmu si do rukou své dva kameny, křišťál a pyrit, se kterými v noci spím. Když jsem v představě vzala pyrit do ruky, slyšela jsem, jak když říká: ,,Ty tě tam zase zřídili." S velkou láskou a pochopením. Jak rodič, který si je vědom situace, která se stala a dělá vše proto aby dítě na tom bylo líp. Aby se cítilo dobře, spokojeně, v bezpečí. To byl hodně zvláštní pocit.

A nakonec...

• Neustále se napojovat/prohlubovat kontakt se Sluncem a přírodními energiemi. Kdykoli to jde.
• Neřeš, kolik je hodin, pokud je tělo unavené. Jestli půl 8 nebo 11. Je potřeba to respektovat. Kor teď, když se dějí velké změny. Je potřeba, aby si všechno sedlo, zpracovalo a co nejvíc ukotvilo do začátku jara. Lehnout si, učit se vnímat tělo, energie, které v něm kolují a pak v klidu usnout.
• To, že se častěji napojujeme na světlo, může způsobit, že se začne ozývat naše temnota

Dnes to byl takový mišmaš za uplynulý týden. Víkend byl zase výživný. Dostala jsem čočku ohledně hospodaření s energií, takže to je něco, čemu se momentálně věnuji. Cítila jsem se kvůli tomu dost mizerně. A právě tady cítím velkou změnu a potenciál. Mám strategii na následující týden. Pokud zabere, posdílím.

Přeji všem co nejvíc klidu a času na zamyšlení v aktuálních dnech.

Katie, SimplyMyWorld.cz

Veškeré vydané články za rok 2019 a 2020 najdeš v knize Rekalibrace Lidské Bytosti.