Chybějící část
Po sepsání textů za rok 2019 a 2020 mi přišlo jako dobrý nápad dát vše dohromady a vydat jako knihu. Pracovala jsem několik dní, velmi usilovně a s vidinou výsledku. Ale vůbec jsem nebyla spokojená. Měla jsem chuť vzít notebook a prohodit ho oknem. Cítila jsem se mizerně, k ničemu. A nevěděla jsem, proč. Jako by mi něco šlapalo na brzdu. Po nějaké době jsem zjistila, co se děje.
Cítila jsem, že existuje jistá další část, která má být v knize také zahrnuta. Ale neměla jsem ponětí, co to je a zda vůbec ještě bude co psát. Nebylo to něco, co by se dalo vymyslet hlavou. A pak to přišlo.
Zjistila jsem, že třetí část, která mi chybí, teprve čeká, až ji odžiji ve své realitě. Pořád jsem ale konkrétně nevěděla, čeho se to týká. Po nějaké době mi přišel název Třetího svitku (3. části knihy) : Síla prostředí / Rekalibrace /. Aha...
Je to už několikátý den, co se má nálada neustále mění v průběhu dne. Z ničeho nic. A i když se mi to hodně nelíbí (prskám tu jako špaček), vím, že právě tohle je cesta, jak mě dotlačit tam, kde mám být. Prostě už potřebuji akutně přepnout výhybku vlaku, který se řítí do záhuby. Jen se k tomu poněkud stále nemám.
Chvíli jsem byla cvičit venku na hřišti, že to zkusím - rozhýbat se. Je to neskutečně vyčerpávající a všechno mě hned bolí. Nemám na to energii. Hmm. Zvládnu to. Vím, že ano. Ale nevím, jak. A nevím, za jak dlouho.
V polovině května jsem se zúčastnila semináře Chrám Jasnozření. Sdílela jsem tam, že mám rozepsanou knihu, cítím, že mi chybí třetí část, ale nemohu s tím pohnout. Asi o dva týdny později jsem udělala velké životní rozhodnutí (o tom píšu dál). Od té doby uplynul pouhý měsíc a kniha je téměř hotová pro odeslání do tisku. Neuvěřitelné.
Během psaní této poslední části jsem měla tolik emocionálních výkyvů a tolikrát mě přepadl pocit, zda to celé má vůbec smysl. Je opravdový zázrak, že je kniha hotová a v této podobě. V jedné z těžkých chvílí mi naštěstí došlo, že tohle všechno je první krok k mé další činnosti. Krok do budoucnosti. A tak jsem velmi šťastná, se se mi podařilo to dokončit. Čeká tedy na tebe závěrečná část s názvem ,,Síla prostředí".
Po hlubokém ponoření se do svého vnitřního světa (předchozí části) jsem se začala věnovat všemu, co mám kolem sebe, protože vnitřní a vnější světy se navzájem zrcadlí.
Ano, to je přesně ten chybějící kousek...
Plížící se změna
Je sobota a sedím v kavárně. Původně jsem měla být na náhradním víkendovém kurzu, který odpadl díky nařízení vlády (byly zrušeny veškeré veřejné akce). Ano, mohla bych tam být, ale nejsem. Nejsem ta samá osoba, která přišla nadšeně z prvního víkendového kurzu, který se odehrál loni v září (kdy započalo mé studium). To jsem se vrátila zcela excitovaná a vyjásaná.
Jenže další a další víkend mé nadšení jaksi prudce opadlo. Postupně jsem zjišťovala, že se nedozvídám nic nového. Nějak to vygradovalo pár týdnů poté. Měli jsme možnost zúčastnit se tzv. bonusového dne, kde se za malý poplatek dozvíme více o tématu, které jsme nestihli probrat. Mohli jsme se i dozvědět něco o krystalech. To jsem zpozorněla. Říkám si sakra, sakra. Něco se mi na tom celém nezdá. Nevidím tam opravdovost. Něco je jinak. (Krystaly mě velmi zajímají a není pro mě žádnou novinkou, že mají své vědomí.)
Cítila jsem, že by mi to nepřineslo vůbec nic nového a tak jsem tam nešla. Předchozí den jsme se jakožto studenti mohli zdarma zúčastnit veřejné přednášky. Tak jsem tam šla. Během té přednášky mi všechno zaklaplo už komplet. Jelikož nepřicházely žádné nové informace, upadala má pozornost a pak už jsem si jen googlila knížky, které mě zajímaly. Pár studentů se mně ptalo, jestli jdu na tu bonusovou přednášku, a když jsem řekla, že ne, nechápali, proč. Řekla jsem jim, že si nemyslím, že by mi to přineslo cokoli nového. Na to následovalo jen ,,Aha" a pak bylo ticho.
Všechno ale totálně dosedlo až za dalších pár týdnů, v březnu a dubnu. Kdy jsem se ze strašného blázince, nestíhání, honění se a vyčerpání konečně posadila k oknu ve svém novém bytě. Měla jsem toho plný zuby tak moc, že jsem tam byla schopna sedět několik hodin v kuse (třeba i osm), a to několik dní po sobě. Slunko bylo ještě nízko, a tak mi tam svítilo a hřálo mě.
Zrovna včera jsem si znovu přečetla blogový příspěvek na téma prostředí a telomery. Jako by to byla zpráva pro mě samotnou. Zpráva mého dubnového Já, kdy jsem měla jinak nastavenou a fungující mysl než nyní, o měsíc později. Jsem šťastná, že mi má mysl dokázala zanechat tolik potřebný vhled pro toto období, které prožívám právě teď.
Toto je ta kniha, kterou jsem viděla před sebou už v březnu. Tedy její třetí část, kterou jsem odžívala a nyní sepisuji plus ještě budu odžívat. Toto období je v mém životě nesmírně důležité.
Lidé mají rádi příběhy. Nejen, že do nich projektují sami sebe, ale taky se skrze ně učí. A tak ti povyprávím část toho svého. (pokračování zítra)
Doposud vydané články za rok 2019 a 2020 najdeš v knize Rekalibrace Lidské Bytosti.
Katie, SimplyMyWorld.cz