ČLOVĚK JAKO CELEK A ROVNOVÁHA
Následující článek je součástí ,,zelené" knihy
REKALIBRACE LIDSKÉ BYTOSTI (2)
Tento článek navazuje na předchozí texty:
Nikdo nás neučil, jak o sebe pečovat. Pak se (ne)můžeme divit, že jsme jako společnost závislí na farmakách a pomoci lékařů, díky kterým se snažíme zpětně napravit to, co jsme dřív zanedbali. Bylo by skvělé, kdyby to tak opravdu fungovalo. Bohužel většinou řešíme jen důsledky bez odstranění příčiny. Tak to je. Proto je třeba vzít odvahu do svých rukou a začít se ptát se těla a mysli. Ale:
Pokud se nechceš dozvědět pravdu o tom, co se v tobě děje, tak se neptej.
OPAKOVANÉ PORUŠOVÁNÍ ROVNOVÁHY
Žádné tělo nevydrží opakované porušování vnitřní rovnováhy. V našem organismu probíhá nesčetné množství reakcí, které zajišťují kompletní fungování a jsou navzájem propojené. Tělo produkuje řadu enzymů, které katalyzují tyto metabolické reakce (některé jsou vratné, jiné běží jen dopředu). V okamžiku, kdy dochází k dlouhodobému porušování rovnováhy vlivem přetěžování se, tělo to stojí velké úsilí a obětování cenných živin (vitaminy, minerály). Tím se postupně vyčerpávají zásoby a absence živin vede k ,,poruchám" organismu - od těch nejmenších až po rozvoj civilizačních nemocí.
Všechno souvisí se vším. Takže např. stres má vliv na trávení, což ovlivní vstřebávání živin. Může docházet ke střevním poruchám jako je plynatost, alergie či intolerance nebo nedostatečnému vstřebávání živin ze stravy - především těch esenciálních (tedy nepostradatelných).
Detoxikace, regenerace, vznik nových buněk a optimální fungování všech metabolických procesů závisí na tom, co přijímáme jak ze stravy, tak z energetického hlediska.
FUNGUJI JAKO CELEK
Problém nastává v okamžiku, kdy ignoruji fakt, že funguji jako celek. Tzn. např. mám psychické problémy a zajídám je jídlem. Přiberu na hmotnosti a psychika jde ještě víc do háje. Cítím se špatně, a tak vyhledám psychologa, který mi předepíše antidepresiva. Jdu za výživovým poradcem, který mi pěkně nalajnuje plán - redukční dietu. Takže jsem nervózní z toho, že je potřeba dodržovat omezující jídelníček. Mám pořád hlad, cítím se unavená a jsem bez energie. Možná to vydržím čtyři týdny nebo i déle. To pochopitelně vede k poklesu tělesné hmotnosti.
Jakmile se vrátím ke svému původnímu stravování, aniž bych pochopila, jak funguji a respektovala své požadavky, dostanu se zase zpět, a ještě přiberu o kousek navíc.
Protože tělo si říká: ,,Co kdyby mě zase nechala hladovět. Kdepak. To si na sebe trochu víc do zásob, protože nevím, co mohu čekat."
STRAVA A SPÁNEK
Kombinace stravy a spánku je důležitá pro regeneraci organismu. A schopnost efektivně trávit poslední jídlo dne má vliv na spánek. V momentě, kdy se najím pozdě večer, vyplaví se hormon inzulin. Pokud ulehnu brzy poté, inzulin kolující v krvi jde proti tvorbě melatoninu (hormonu tmy), který je klíčový pro regeneraci a obnovu organismu. Když se najím pozdě večer, dochází k posunutí zahájení regenerace směrem k ranním hodinám.
Melatonin dosahuje svého maxima po 4 hodinách spánku, většinou mezi 1.-3. hodinou ranní a poté klesá. Pokud se naruší cyklus spánku (pozdním jedením), mohu mít ráno v těle stále nějaké množství melatoninu, což způsobuje ranní únavu a nutnost nakopnout se kávou.
Dejme tomu, že půjdu za výživovým poradcem s cílem zhubnout. Ten řekne: ,,Jasně, není problém. Nastavím ti takový jídelníček, že zhubneš. Budeš jíst o trochu míň, než je tvůj běžný kalorický příjem a uvidíme se za pár týdnů. Tady máš rozpis, jez podle něj a o nic jiného se nestarej."
Jak je vidět z příkladu výše, záleží na tom, s jakým cílem vyhledám pomoc. Je potřeba podívat se, co stojí za tím vším. Nikdo nepřibere nebo neshodí svou hmotnost jen tak. Nikdo nezačne nezřízeně žrát nebo hladovět jen tak. Hmotnost je důsledek, reakce na prostředí. Takový výkyv ukazuje na narušení rovnováhy. Přitom nemusí jít jen o nadbytečnou konzumaci stravy. Rovnováha mezi metabolizací a ukládáním tuků závisí též na psychickém stavu a kvalitě spánku. (A jsme zase u toho. Tradááá.)
Další článek: STRAVA: NENECH SE NAMOTAT (1)