Energeticko-Materiální (DMT) výživa pro rok 2020

Včera jsem si šla po práci lehnout. Probudila jsem se v půl 9 večer. Vstala jsem a neočekávala od sebe nějaké výkony. Sedla jsem si nad zápisky, že třeba něco doplním. Jenže se to rozjelo. Tak jsem odložila pero a papír a začala to cvakat rovnou online. Po druhé hodině v noci jsem usoudila, že tempo se zpomaluje a měla bych jít spát. Kolikrát jsem musela mysl umlčet, že ,,zítra je taky den" a že už fakt končím. Kvalita spánku byla nevalná a rozhodně bych takhle nemohla fungovat často. Ale stálo to za to.

Za poslední tři týdny se toho stalo tolik, že jsem se potřebovala na jednu stranu zamýšlet nad věcmi / situacemi a na druhou stranu sedět v klidu. Hodiny a hodiny. A právě minulý týden mě v okamžiku náhlé krize napadlo sestavit nový koncept výživy, který by odpovídal našim současným  (a budoucím) potřebám. Který by zohledňoval hospodaření s (bio)energií. Protože cítím sama na sobě, že už není možné (efektivně) fungovat tak, jako doposud.

Čas k zastavení se, popřemýšlení a analyzování svých životů máme právě TEĎ. Cítím víc, než kdy dřív, že nastává čas vydat se po vlastní ose, se svým konceptem. Tak tady je první nahlédnutí pod pokličku.

Energeticko-materiální výživa je přístup, který zahrnuje péči o naše 3 složky:

- Duši, Mysl a Tělo (DMT) -

- Seznámení / Březen 2020 -

Katie Shamaya

Jsem si vědoma toho, že tento projekt je běh na celý život. Jeho rozsah je nikdy nekončící poznávání. Bude to vyžadovat nejen samostudium a praktické učení se, ale taky hodiny strávené sama se sebou, rozjímáním nad situacemi v životě i přijímání informací odjinud. Skrz sebe. Dovoluji si připustit myšlenku, že je toho méně a méně, co lze někde vyčíst (jako zcela novou informaci) a je třeba začít důvěřovat svému vnitřnímu hlasu, intuici. Jsem připravena to všechno akceptovat. To, co se děje.

Tenhle ,,můj" nový projekt, který jsem pojmenovala Energeticko-materiální (DMT) výživa pro rok 2020, spojuje dohromady vše, co mě baví a zajímá. Co dělá mě mnou. Celý můj dosavadní život směřoval do tohoto bodu, ve kterém dochází k postupné integraci všech oblastí do jedné jediné formy. A tou jsme My sami.

Prvním záchytným bodem člověka by dle mě mělo být rozpoznání toho, proč tady je. Bez ohledu na to, čemu se věnujeme, jde o energetický otisk, který zde zanecháme. Pokud neznáme svůj účel, může být náš život omezený pouze na materiální úroveň. Smyslem některých jedinců může být vydělat peníze, aby přežili. Aby měli co jíst a kde spát.

Problém nastává v okamžiku, kdy nám pokrytí těchto existenčních potřeb sebere veškerou energii. Vyždímá nás jako houbu. Kde je chuť žít a plnit své poslání? Z čeho máme brát energii? Přece tu nejsem jen od toho, abych platila daně.

Sama jsem ve 30 letech dospěla do bodu takového vyčerpání, fyzického i psychického.... jinými slovy do takového energetického dluhu, kdy mi nedostačoval dostatek stravy, spánku a pak už ani víkendové dobíjení se v přírodě. V lese, na Slunci. V tu chvíli jsem pochopila, že ztrácím příliš mnoho své bio-energie.

Nejdřív jsem si myslela, že tedy potřebuji vymyslet nové strategie, jak získat více energie. Ano, částečně to může pomoci. Ale efektivnější přístup je: Přestat plýtvat svou sílu na věci, které nedávají smysl.

Tak jako energetická výživa se skládá z různých vrstev hustoty energie (od jemných energií až po hmotnou stravu, kterou zpracovává náš trávicí trakt), energii můžeme ztrácet také různými způsoby. U mě to byly nejčastěji dva případy:

• Myšlenky doprovázející emoce, které někdy roztáčím a pak se v nich motám jako křeček v kolečku.
• A úniky energie v důsledku příliš vysokého pracovního nasazení.

Snad nejhorší je kombinace obojího naráz. Být vyčerpaní fyzicky a vyhořelí psychicky. Rekonvalescence z takového stavu mi trvala jeden měsíc. A to si skromně myslím, že se dá mluvit o zázraku. Poté jsem měsíc fungovala a pak jsem spadla do další pasti vyčerpání na několik týdnů.

Když nežijeme tak, jak bychom chtěli, mysl nám to dává sežrat víc, než kdy dřív. A chaotická, oslabená mysl, která vytěsnila svůj cíl, způsobí odpojení od duše. Tím pádem i tělo přestává mít energii. Stává se z nás jakýsi (bio)robot, jehož jediným úkolem je odpracovat, co je třeba, najíst se a spát.

V takovém stavu se nám ale spí velice mizerně, spánek je nekvalitní a od prvního otevření očí ráno se cítíme znatelně na nic. Pokud to trvá déle, v někom z nás může takový stav vyvolat pocit, že život nemá smysl a nechceme tu být. A to jen v důsledku toho, že jsme převálcovaní okolním světem a jeho strukturami.

Když jsem chystala již vydaný Ebook Cesta ven začíná cestou dovnitř (2019), chtěla jsem kromě již vydaných článků rozpracovat další témata. Bohužel jsem to z kapacitních důvodů už nestihla. Čas plyne dál a já pokračuji v psaní blogu i v tomto roce, 2020. Píšu o tom, co mi zrovna přijde podstatné, nebo navazuji na již zveřejněná témata. Informace se neustále nabalují a přibývají. A já jsem si díky psaní knihy uvědomila, jak moc jsou jednotlivá témata propojená. Jak je důležité a zároveň někdy extrémně náročné udržovat je ve svém životě v rovnováze.

Když jsem chodila na základní školu, oblíbila jsem si chemii a výživu. Tomu jsem věnovala následující roky studia na střední a vysoké škole (celkem 13 let). Zároveň si nesu z domova základní povědomí z oblasti tzv. alternativních metod, které u nás stojí mimo zdravotnický systém - Čínská medicína, homeopatie, reflexní terapie, su-jok. Ale odnesla jsem si i témata jako je jóga, meditace a vizualizace, čakry, astrální cestování a lucidní sny. To proto nemám potřebu polemizovat o účinnosti daných metod, i když je (zatím) neznám do detailů. 

Rok 2018 a 2019 jsem zaměřila svou pozornost na psaní, otužování, dýchání, chození naboso, pobyt na Slunci / světle a kvalitu spánku. To krásně doplnilo předchozí témata. V poslední době se rozšířil můj zájem například o medicinální houby nebo čínské bylinné směsi. Začala jsem se také zajímat, jak fungujeme na buněčné úrovni. Je toho mnoho, čemu bych ráda ,,přišla na kloub". A proto jsem psala hned na začátku, že je to cesta na celý život. Neustálá integrace znalostí a poznatků, taková aktualizace své osobní databáze. Tohle všechno se pořád děje...

Každý máme svou cestu. Proto často píšu o tom, ať si každý vezme z blogu to, co může využít ve svůj prospěch a zbytek ať nechá pro ostatní. Přesto jsme všichni lidé, takže na nás platí stejné principy a algoritmy v rámci fungování našich těl.

Jak maličkou část (vědomě) ovládáme ze svého celkového systému a přesto si někdy napácháme takové škody. Když se podívám na ty tisíce procesů v buňkách, které se dějí každý okamžik. V tomto ohledu jsme naprosto dokonalé bytosti. Buňky se řídí samy na základě informací, které mají.

Máme za úkol starat se o každou buňku svého těla tak, aby každá z nich měla dostatek všeho pro své optimální fungování. Měli bychom žít v jakési symbióze. Buňky jsou tak inteligentní, že vytvořili pospojováním mezi sebou živou hmotu do podoby těla a umožnili duši ukotvit se k němu. Udržet nehmotné ve hmotě. To je velký důvod k fascinaci. Připuštění těchto pár vět může měnit pohled na život.

Každá buňka ví, co má dělat a tedy i tělo jako celek je samostatnou inteligencí. Vždyť je to tělo, kdo vysílá signály do našeho mozku. Bohužel nebo naštěstí naše mysl zachytává pouze zlomeček informací o tom, co se děje v našem těle. Kolik procesů musí nastat, abychom dostali signál, že je nám zima nebo máme hlad? A co víc, to všechno v rámci nekonečně krátkých okamžiků. Právě teď.

Když si vybavím trochu biochemie, na jakém základě vlastně fungujeme, je to neskutečné. Naše regulace probíhá nejen na úrovni molekul (např. hormony), ale i elektronových a protonových gradientů, poměrů iontů vně a uvnitř buněk, osmotického tlaku, neurony zase na základě elektrických signálů.

Celé tělo je protkané meridiány, které jsou spojeny do drah a odpovídají za jednotlivé části těla (orgány). Na rukách a nohách máme akupunkturní (akupresurní) body, které též odpovídají částem těla a stimulují / harmonizují se tlakově. I jeden jediný prst na ruce v sobě nese obraz celého těla. Sakra, to je blázinec. Jsme takový Vesmír ve Vesmíru. A naše buňky jsou naprogramovány doslova Vesmírnou inteligencí.

Jenomže fyzickým tělem naše bytí nekončí. Kdyby naše těla končila tam, kde jsme ohraničeni povrchem fyzického těla - pokožkou, byli bychom izolováni od všeho okolo. Jenomže jak víme, nejsme. Neustále interagujeme s prostředím okolo sebe.

O interakci hmoty s prostředím (energií) se učíme na základní a střední škole. Ale jakmile to máme převést do běžné situace my vs. okolí, kroutíme se jako hadi. Nic takového přece neexistuje. Pokud by neexistovalo, zůstali bychom uvězněni ve svých tělech bez jakékoli reakce na okolí. Necítili bychom radost, když vidíme někoho, kdo je nám blízký. Necítili bychom ani vztek, když nám někdo řekne něco, co se nám nelíbí. 

Co se děje mimo hranice našeho fyzického těla? Tady snad alespoň částečně přijde vysvětlení, proč je v názvu výživy slovo ,,energeticko" na prvním místě. Když pominu, že hmota je zhuštěná energie, směrem ven od našich fyzických těl se nachází jemnohmotná těla. Patří k nám tak jako tělo fyzické, akorát nejsou vidět. Nejde si na ně sáhnout. Zato je možné cítit je na úrovni energie - vibrace. Všichni to známe, když se v přítomnosti některých bytostí cítíme krásně, zatímco některým se vyhýbáme obloukem. Tady hraje roli i fyzický vzhled, který ale opět vychází z energetické předlohy.

Ve škole přijímáme určité věci jako fakt, aniž by nás vyučující vedl k zamyšlení a představení si daného procesu. Jak asi reálně probíhá? Pro příklad můžu uvést buněčné dělení. To jsme se učili do zblbnutí. 4 fáze dělení, kdy se replikuje (zdvojí) buněčné DNA a z jedné buňky vzniknou dvě. Jenže když si maličko pošťourám... DNA je tvořeno dvěma řetězy a tvoří tzv. dvoušroubovici. Aby se mohlo replikovat, DNA se musí rozmotat na dva samostatné řetězce a ke každému z nich se vytvoří řetězec s komplementárními bázemi. Pak opět dojde k vytvoření dvouvláknového útvaru, který se namotá na jisté struktury v buňce, čímž je dosaženo stabilizace a ochrany informace před poškozením.

Znělo to celkem jednoduše. Než jsem si uvědomila, že jedna živočišná buňka která měří 10-20 mikrometrů (!), obsahuje buněčné jádro a to nese DNA. Veškerou informaci o nás. Řetězec DNA v rozvinutém stavu je dlouhý přibližně 1,5 metru! A tohle je pro nás snadno uchopitelné a nestojí to za pozastavení se nad tím? Myslím si, že tady je zatraceně velký důvod k ohromení... 

Takže tedy zpět k neviditelné části těla. Pohybuje se s námi, jak ,,plujeme" prostorem. Energetické tělo zachytává informace (energii) z prostředí a předává ji zpět nám. To všechno v rámci zlomku našeho pozemského času. Všechny vjemy vyhodnocujeme - na nevědomé a částečně na vědomé úrovni.

Naše mysl a to, jak myslíme, je nejčastěji spojováno s mozkem. Pokud chci něco vymyslet, vypočítat příklad z matematiky nebo si napsat nákupní seznam, má pozornost je skutečně v hlavě. A pak je tu i něco jako ,,tělesná mysl" či ,,vědomí těla", které sídlí mimo mysl. Tu tvoří všechny buňky dohromady.

Když se vyvíjíme a rosteme, nepřemýšlíme nad tím, co sníme nebo že si potřebujeme zameditovat. Až časem začneme přicházet na to: Aha, tak já můžu ovlivnit to, jak se budu cítit.

Sice neovlivním barvu svých očí, ale prostředí, které si tvořím kolem sebe, má vliv na (de)aktivaci genů v molekulách DNA (například předpoklady pro určité dědičné nemoci). Tím se koneckonců zabývá věda zvaná epigenetika (obor, který stojí nad genetikou). Ta je nyní nejvíce spojována s životním stylem jedince, s největším důrazem na oblast stravovacích návyků včetně doplňků stravy na bázi darů přírody (byliny i živočišné produkty). Jenomže tady ovlivňování našeho zdraví nekončí.

Vzhledem k tomu, že nejsme bytosti pouze hmotné povahy, ale vše se do nás propisuje z neviditelných energetických vrstev, máme k dispozici další nástroje.

Pokud si to dočetl(a) až sem, děkuji ti. Je to první přiblížení a zachycení toho, co je v současnosti mým velkým tématem a bude i do budoucna. Koncept je postavený tak, že tělo, mysl i duše potřebuje dostávat výživu. A to nejen materiální v podobě stravy (na kterou je nastaven dnešní systém - konzum), ale také energetickou. Jedině tak se dokážeme sladit s přicházejícími změnami a žít dál své životy (efektivně). Bez vláčení se s těly, která nám připadají na obtíž a jsou nemocná, bez uzamykání se ve svých myslích. V souladu se svou intuicí a Vesmírnou inteligencí, která nás stvořila a vše řídí.

Aktuálně je toto koncept a ještě hodně dlouho bude. Není to něco, co by bylo  kompletní a nemyslím si, že někdy může být. Vždy je kam jít. Dál, hlouběji do témat. V každém odstavci bylo naťuknuto nějaké téma. Čeká mě mnoho rozpracování a věřím, že v budoucnu i kniha. Chtěla jsem toto sepsat dřív, než se začnu věnovat studování materiálů, abych nebyla ovlivněna a mohla tak objektivně zjistit, co jsem cítila správně, aniž bych o tom věděla víc.

Pokud ti tento přístup k výživě dává smysl, budu ráda za sdílení.

Katie, SimplyMyWorld.cz

Veškeré vydané články za rok 2019 a 2020 najdeš v knize Rekalibrace Lidské Bytosti.