Kryptonit 2020. O co (pů)jde?

Kryptonit 2020. To zní skoro jako název pro nějaký sci-fi film (nebo vesmírného plavidla v něm). Mohl by být. Ale milovníky tohoto žánru musím zklamat. Tady půjde o něco jiného. Ačkoli... můj život občas je tak trochu sci-fi. Někdy pro mě samotnou a někdy pro mé okolí. Pokud ale nahlédneš do obsahu knihy (který prozrazuji dále), uvidíš, že řeším převážně pozemské záležitosti. Totiž jak si tady to své žití udělat co nejlepší.

Má potřeba sdílet své poznatky a myšlenky trvá už řadu let. Začalo to deníkem, který jsem psala jen pro sebe a nikdy by mě nenapadlo, že budu mít pár let od té doby veřejný blog, kterému se daří. Natož psát třetí knížku. Moc děkuji za tu možnost. Vím, že mám někdy problém dotáhnout věci úplně do konce. Věnovala jsem tomuhle projektu opravdu velké úsilí a moře času. Uplynulých pět let života mi umožnilo sesbírat spousty témat a úvah, o které se v knize podělím. Snažila jsem se poskládat ty stovky popsaných stránek do celku, který bude dávat smysl nejen mě, ale i tobě.

Blog už nestačí. Dostat se mimo okruh mých blízkých, přátel a lidí, kteří mě aktuálně sledují - to je můj cíl. Říct světu: ,,Tady je tahle kniha, najdeš v ní tyto informace." Pokud jsi v nějaké situaci a nevíš jak z ní ven, třeba ti něco z toho pomůže. Možná ti uhasíná vnitřní oheň nebo už jen doutná. Možná si do něj přiléváš nevědomky vodu anebo necháš druhé, aby tě dusili. Ať je to jakkoli, stačí jedna jediná věta, která ti ,,roztopí kotel" a pak už půjde všechno snáz. Můžeš se pustit do shánění ingrediencí a vaření polévky svého života. A až ji uvaříš (poznáš svůj účel), můžeš z ní nakrmit ostatní (pomáhat jim najít sebe sama a cítit se líp). To je docela dobrý plán, co myslíš? Zkrátka když se budeš cítit dobře, je už na tobě, jak s tím naložíš dál.

Oč tu půjde? Kniha je o poznává mezer v mém denním i nočním režimu, postupném testování a začlenění nových postupů nebo vrácení se ke starým, které mi pomohou vymést všechny pavouky ze zákoutí a vyspravit díry, kudy mi ,,zatéká voda". Je to především o tom, nebabrat se pořád dokolečka v těch samých věcech. Nejsem sakra žádný mizerný křeček (nic proti nim).

Unikání životní energie a tříštění pozornosti, to není žádná esoterika. Každý z nás zažil své dobré i špatné dny a ví, jak se cítí. Víš, jak se cítíš ve skupině blízkých přátel, se kterými je ti dobře versus tvůj stav po návštěvě přecpaného supermarketu, kde stojíš půl hodiny frontu u pokladen.

Tisíckrát za den - každý okamžik - rozhodujeme o tom, co se stane součástí našich životů, těl, myšlenek a návyků. Proto jsem do knihy sepsala jak myšlenky, tak i zkušenosti s činnostmi, které mi pomáhají cítit se líp.

Na první pohled se může zdát, že hlavní témata v knize spolu nijak nesouvisí. Opak je pravdou. Libovolné téma nasedá na všechny ostatní a tvoří tak kompletní balíček. Například kvalitnější stravování vede k vyrovnanější psychice, stabilnější energii během dne, roste výkonnost s produktivitou a nakonec díky tomu všemu vzroste i kvalita spánku. Když se dobře vyspím, jsem schopna druhý den udělat o kousek víc. Chlad zase pomáhá být víc v souladu s přírodou a umocňuje vědomé dýchání, což má vliv na okysličování mozku a následně pozornost. Pobyt na sluníčku má dobíjecí schopnost a můžeme pocítit menší potřebu jíst. A tak dále.

Situace není vždy ideální. Představ si, že se nacházíš v situaci, o které víš, že pro tebe není prospěšná z dlouhodobého hlediska. Je jedno, co to je, ale máš ve svém životě něco, co ti neustále odčerpává sílu. Snažíš se najít možnosti, jak z toho ven. Jak se zase cítit líp. Jak si podržet víc energie. Chvilku se to i daří a cítíš se líp, ale pak přijdou zase těžší období (trvající od dnů po měsíce). Tvé snahy o vymanění se z nepříznivé situace ti může nabourávat například náročná práce, která tě vysává, neshody či ukončení vztahu s partnerem nebo prostě jen pocit, že se ti nějak nedaří. Že si něco slíbíš, ale pak to nedodržíš a cítíš se kvůli tomu neschopně. To samo o sobě úplně stačí.

Člověk má tu ,,úžasnou" schopnost sám sebe devastovat pomocí svých vlastních myšlenek. Nepotřebujeme, aby nám někdo z okolí řekl něco zlého. Úplně si vystačíme sami. Zkrátka ať je příčina kdekoli, v okamžiku, kdy tvá energie klesne pod kritickou úroveň, nemáš sílu udržet svůj život pohromadě a ztrácíš nad sebou kontrolu. A tak je to pořád dokola. Jednou je to dobré a říkáš si, že jsi z toho venku, ale pak přijde těžší období, kdy zase povolí tvá pozornost a veškeré snahy o změnu se změní v prach. Pak se na sebe naštveš, protože takhle se přece nedá fungovat. Začneš se z toho stavu hrabat ven jak krtek a je otázka času, kdy tě zase někdo majzne rýčem po hlavě.

Jaká témata tady najdeš? Témata, která tady najdeš, jsem si nevybrala. Jsou to součásti mého života. Oblasti, které dohromady tvoří jeden celek, a každou z nich rozvíjím v rámci roku. Někdy se věnuji naplno tréninkům a ,,jemnější" témata jdou stranou, zatímco podzimní čas mě vede víc do hloubky a mého vnitřního světa, kde hledám odpovědi na otázky. Hlavní témata na sebe nasedají a drobí se na na spoustu podtémat.

• Začínám kapitolami Kryptonit a diamant, kde píšu o tom, proč je důležité znát své stinné stránky, stejně tak jako své přednosti.
• Na to navazují témata Temná strana jídla a Učit se od semínka, což jsou asi nejostřejší kapitoly z celé knihy.
• Poté, co se slovně vybouřím, přecházím na Hovory s duší, kde si ujasňuji své cíle a plánuji strategie, jak vystoupit ze začarovaného kruhu. Když si v tom udělám víc jasno, vydávám se na cestu za diamantem, během které si postupně začínám tvořit svůj nový svět. Nejdůležitější témata knihy tvoří ta, která řeším na denní bázi, a pomáhají mi žít líp.
• Patří sem: Obnova vnitřních sil, Chlad a otužování, Výživa a stravování, Pohyb, Spánek, sny a snění, Chůze naboso a Dýchání.
• Pak jsem se rozhodla ještě zařadit povídání O Slunci a světle a také O Času a prostoru.
• A nakonec v kapitole Poslední body sdílím myšlenky a krátké tipy ze všech sfér, které mohou být též ku prospěchu.

Ukázky z knihy

Bludný kruh. Jednoho dne to nastalo. Konečně jsem měla odvahu a sílu posvítit si na svůj největší stín. Po čtyřech letech bloudění v kruhu jsem si přiznala pravdu. Jakou? Že strava je můj Kryptonit číslo jedna. To znamená, že pokud se budu stravovat nevhodně, kašlat na to a dělat ze svého těla nenažranou popelnici, nikdy nebudu mít dostatek energie na fyzické úrovni a stabilní psychiku. Zároveň s tím přišlo uvědomění, že pokud se této oblasti začnu skutečně věnovat a přetvářet své návyky, může se ze stravy stát můj diamant - nástroj, skrz který se dokážu nejvíc poznávat. Ale jak se to vlastně stalo, že jsem začala padat do takových zacyklení?

Možná si teď říkáš: ,,Jo jasně. Od zítřka se změním. Žádný problém. Přestanu dělat... a místo toho začnu dělat...." Dá se říct, že na tom změnit se není nic složitého. Přece stačí naslouchat svému vnitřnímu hlasu. Až na to, že ten někdy taky pěkně kecá. Bohužel. Respektive to, co považujeme za intuici, není vždy intuice. Ne v tomto stavu.

Když se rozhlídnu kolem sebe, vidím, kolik z nás se potýká s problémy. Chceme něco změnit, ale z dlouhodobého hlediska selháváme. Je jedno, co to je. Podstatnější je, že jsou to věci, situace nebo návyky, které nás táhnou ke dnu jako koule přivázaná k noze. Obírají nás o energii a oddalují od našich cílů a snů.

Za těch pár let mám zmapované činnosti a situace, po kterých se cítím špatně a které naopak pozvedávají mou mysl i ducha. Všichni tohle víme. Víme, co nás stahuje dolů a při jakých činnostech nebo rozhodnutích se cítíme šťastní. Kdy se projevuje naše podstata. A když ignorujeme tenhle fakt, necítíme se ve své kůži.

Je jedno, jak moc šíleně vypadá pro okolí to, co ti přináší radost. Když něco děláš, tak víš, proč to děláš. Nikdy si nenech do toho mluvit a nenech se odradit. Jen ty znáš své vnitřní pohnutky k dané činnosti.

Jediné, na čem záleží, je náš pocit naplnění. Proč? Protože pouze tak se z nás stanou bytosti (zdravé a plné energie), které jsou schopny být k dispozici pro své okolí.

Každý z nás brousí své krystaly. Každý z nás má hodnotový žebříček a stejně tak svůj vlastní diamant či spíš diamanty. Něco, co nás baví, zajímá, v čem jsme dobří. Protože ale nic není černobílé, kromě diamantů, které průběžně brousíme, máme také plné kapsy těch pověstných Kryptonitů. Někdo více, někdo méně. A není to o tom obrátit kapsy naruby a jen tak je vysypat. Není to možné. Kámen je energie zhuštěná do hmoty. A energie nemizí, může se jen změnit. Zákon zachování energie neobejdeme.

Dar kryptonitu spočívá v jeho objevení, přijmutí a přetransformování do něčeho většího. Něčeho, co pak přesahuje nás samotné a je využitelné pro okolí. Je to protipól k diamantu stejně tak jako stín je opak světla. Stín také nelze zničit. Je pořád s námi, kamkoli jdeme.

Semínko je bojovník. Zpátky k semínku. Když to tak vezmu, dá se říct, že všechny rostliny a stromy na planetě vzešly ze tmy. Ze semínek, která čekala na vhodné podmínky pod kvanty půdy. Klíčové je to spojení ,,vzešly ze tmy". Myslím to tak, že cesta ke světlu vede skrz temnotu a taky nástrahy. Není to o tom zaseknout se na místě. Nebo si myslíš, že když se rostlinka klube skrz tu těžkou půdu a narazí třeba na kámen, který jí vadí v cestě... - řekne si: ,,Á, tak nic. Kašlu na to, balím to." - Asi ne, že jo. Určitě ne. Prostě jen roste okolo, to je celé. Sice jí to potrvá delší dobu, ale nakonec stejně proroste lísteček ven a spatří první sluneční paprsky. Pak přibyde víc lístečků, větší kořeny, odolnější stonek a už to jede dál. Některé typy rostlin žijí ve velmi specifických a těžkých podmínkách - například ve vodě, jiné naopak na pouštích, kde jsou schopné přežít s minimem živin a vody. Zkrátka rostlina žije v souladu s přírodní/přirozenou inteligencí.

My lidé nad vším děsně přemýšlíme a snažíme se ,,to vymyslet", ať se jedná o cokoli. Bez toho, co chápeme jako špatné, bychom nepoznali, co je dobré. Potřebujeme měřítko, na které umístíme kontrasty a pak posuzujeme.

Hovory s duší. Jedno nedělní ráno jsem se vydala na procházku. Předchozí tři dny intenzivně pršelo, takže jsem chtěla využít lepšího počasí. Před dvěma týdny začal podzim, takže chytám každý kousek slunečních paprsků.

Během procházky jsem si říkala, že bych mohla začít konečně pracovat na (této) knížce, která zatím existovala pouze v mé mysli. To se lehce řekne, ale kde začít? Napadla mě banální myšlenka, ze které jsem byla nadšená. Totiž, že: ,,Cesta ven začíná cestou dovnitř."

Možná, že teď nevíš, co dělat. Kde začít. A možná to víš, ale chybí ti záměr. Hnací motor. Skutečná síla, díky které by se ,,věci" daly do pohybu. Pokud nenajdeš své ,,PROČ", odpovědi na otázky se hledají těžko. Pojďme se společně podívat na ty mé. Třeba v nich najdeš trochu inspirace, jak se začít ptát sebe.

Přijde ti to praštěné? Tohle není žádná duchovní záležitost. Mluvíme sami se sebou na denní bázi. Řešíme sami se sebou milion věcí. Co udělat, kam jít nebo nejít, co sníst, všechna ta rozhodnutí, myšlenky. Proč by najednou téma, jak se cítit líp, mělo být duchovní? Zrovna toto by měla být priorita číslo #1 každého pozemšťana.

V období od ledna do července 2019 jsem řešila převážně fyzickou úroveň bytí a vypustila tu jemnější. Najednou jsem cítila, že to tak dál nejde a potřebuji zjistit odpovědi na pár otázek. Tak jsem zavolala na pomoc vnitřní část sebe sama. Je to jako mluvit s terapeutem nebo blízkým kamarádem. S tím rozdílem, že naše duše je nám stále k dispozici. Jen čeká na to, až jí dáme příležitost.

Nyní nastalo druhé období (druhá polovina srpna až první polovina prosince). Je to doba, kdy prosakují hlubší vrstvy mě samé do reality. A ať chci nebo ne, tento čas mě nutí k zastavení a intenzivnějšímu přemýšlení nad životem.

Biohacking navrací rovnováhu. Když tvá prababička nebo babička svítila večer svíčkou či petrolejkou, pomyslel/a sis ,,Babi, i ty jedna biohackerko?" Asi těžko, že jo. Bylo to přirozené. Přesto dnes nejen, že trávíme mnoho času uvnitř pod umělým osvětlením, ale ještě večer doma do posledních vteřin před usnutím do sebe pereme umělé světlo o vysoké intenzitě a pak čučíme do stropu, protože nemůžeme spát. Zatímco se grilujeme na posteli s kovovou konstrukcí a mobilem u hlavy, pomalu usínáme vyčerpáním. A když konečně zabereme, za chvíli začne řvát budík. Ranní kávička všechno spraví, že? Kopnu ji do sebe, rychle se oblíkám, výtah, nasednu do auta a valím do práce.

Robert Moss, můj oblíbený autor snové literatury, pojmenoval jednu ze svých knih: Snění navrací duši. A podle mě právě biohacking navrací rovnováhu. Tu přirozenou, původní. Že je něco nyní normální neznamená, že je to přirozené. Že jsme změnili své standardy a odklonili se od přírody, si vybírá svou daň.

Z mého pohledu platí, že čím víc žiješ jako kancelářská krysa pod umělým osvětlením, jezdíš do práce autem, blokuješ denní světlo brýlemi proti slunci a tak dále, tím důležitější je biohackování, které tě navrací do rovnováhy.

To, co bylo dřív normální, je v dnešní době považováno za něco extra. Biohacking zahrnuje praktiky a postupy, jak se udržet zdravější a výkonnější. A to začíná být právě nyní jediná cesta, jak v civilizaci zachovat moudrost dávných kultur pro nás a další generace. A také - sebe při životě. Adaptace nemá vždy jen pozitivní efekt. Odtrhnutí se od přírody a její přirozené cykly si vyžádá svou daň. Nyní máme kolem sebe tolik pohodlí, že k přežití je třeba udělat krok zpět. Jde o to přizpůsobit si prostředí kolem sebe i denní procesy tak, aby mi sloužily.

Tak, to je pro dnešek vše. Pokud tě zaujalo cokoli z chystané knihy, 3x hurá. Právě běží předobjednávky. Všechny aktuální informace včetně obsahu najdeš tady.

Katie, SimplyMyWorld.cz

Veškeré vydané články za rok 2019 a 2020 najdeš v knize Rekalibrace Lidské Bytosti.