Když je málo ENERGIE
Dnes jsem v jednom rozhovoru zaslechla pojem ,,syndrom
vyhoření" a přišlo mi k tomu trochu jiné pojetí. A sice, že k tomu
dochází proto, že zkrátka spotřebuješ své vnitřní světlo. Což je dost prekérní
situace vzhledem k tomu, že biofotony slouží jako informační poslové mezi
buňkami v celém lidském organismu. Související možností pak je, že
vyčerpáš svou vitální energii pod kritickou hladinu. (K bioenergii a biofotonům
se ještě vrátím.)
Nejednou jsem zažila, že při určitém kritickém množství energie jsem se začala chovat jinak. Jako bych sama sebe nepoznávala. Moje identita se úplně změnila a pozornost se soustředila na přežití. Můj obličej byl strnulý a stejně tak i energie v celém těle. Úsměv nešel někdy vytáhnout už ani z paty. Měla jsem pocit, že se chovám jako idiot, protože jsem odpovídala divně na dotazy a měla naprosto neadekvátní reakce, které bych běžně neměla. Také řešení situací bylo kolikrát velmi podivné a kostrbaté. Líp to můj mozek prostě nedokázal vymyslet. Už se dřel nasucho a skřípal při každém sebemenším požadavku.
Byla jsem docela ráda, že jsem v tomto období odchodu z práce byla sama a nikoho jsem do toho netahala. Připadala jsem si jako schizofrenní. V jednu chvíli jsem měla radost, když jsem se přinutila sedět u úkolů a dokončila je. To ale trvalo jen krátce, dokud mi nepřišel nějaký email nebo jsem měla hovor s dalším debilním požadavkem. V tu chvíli jsem zase cítila úplný propad energie a chuť se vším pořádně prásknout.
Pokud jsi v turbulentním přechodu a cítíš se jako schizofrenní idiot, který nemá tušení, kdo je a co v životě chce, buď v klidu. Je to dočasný stav, který pomine.
Nyní vidím podobné tendence u blízké bytosti. Na jednu stranu je pro mě náročné to vidět a zažívat společně. Na druhou stranu jsem velmi ráda za společné sdílení. Snad mohu aspoň na chvilku trošku snížit celkový tlak a dodat energii na zdárné dokončení jedné životní etapy. Zároveň se tím také pořád učím. Vidím, že je to sice náročná cesta, ale cesta do svobody. Tak jako u mě.
Pokud máš dostatek energie pro sebe, podpoř svou milou Bytost na její cestě ke svobodě. Nemusíš dělat nic extra. Jen buď s ní, pokud si to přeje. Zaslouží si tvou plnou pozornost.
Počítej s tím, že pokud se tvá blízká Bytost potýká s přechodem ze starého do nového, může na nějaký čas působit jako jiný člověk. Je to proto, že stres má jinou (nízkou) frekvenci, ze které se pak rozhodujeme a konáme jinak než běžně. Kromě toho starosti a ,,vybité tělo" moc štěstí nevygeneruje. Ale nemusíš se bát. Jakmile tvá milá Bytost definitivně práskne dveřmi a maličko se usadí v novém životě, skutečná identita se začne navracet. Jediné, co potřebuje, je čas na srovnání se s tím vším. Tvoje podpora má potenciál působit jako balzám, který pomůže zacelit rány. Nech to všechno běžet. Podpoř, sdílej, ale nezasahuj. A v průběhu procesu sleduj, jak se tvá milá Bytost navrací zpět k sobě, ke své podstatě. Vidíš, jak postupně nabírá sílu, stává se víc jasnou a krystalickou. Vidíš, jak roste její zář a světlo, které vychází z očí. To je okamžik, kdy uvnitř sebe našla nekonečný Zdroj a začíná ho používat. Je s ním v neustálém a trvalém propojení. Čerpá výživu, inspiraci a klid ze svého prvotního Zdroje, z Esence její podstaty, a to kdykoli potřebuje. Vždy a všude. Bez ohledu na vnější okolnosti. A tak to je.
Změna práce je pro nás extrémně nekomfortní záležitostí. To je také důvod, proč tam setrváváme tak dlouho, jak jen sneseme. Už jen reakce okolí, se kterým sdílíme svůj nápad – změnu pracovní pozice, někdy sebere pořádný kus energie.
Lidé jsou vystrašení a zůstávají v tom všem šrotu, protože to je alespoň jistota. Radí, protože se sami bojí udělat změnu a krok do neznáma. A tak tam radši hnijí až (někteří) uhnijí úplně.
Tito lidé pak dávají nevyžádané rady o tom, jak je život nefér a že oni přece nemohli. A teď už je na všechno pozdě. Přitom nevěřím, že by se našel někdo, kdo nemá žádný sen, který si chce splnit. Nemusí se jednat o vlastnění mrakodrapu nebo ostrova kdesi v oceánu. Většinou si přejeme to základní: Žít v klidu a radosti, být s blízkými a tvořit ze svého srdce.
Pak tu mám další osobní poznatek, za který jsem byla velmi vděčná: Nedělat ukvapená rozhodnutí ve chvíli poklesu či nedostatku energie. Možná i ty zažíváš někdy těžké dny, kdy se cítíš na nic a máš pocit, že nic nemá smysl. I to, co ti ještě včera přinášelo radost a energii, se dnes jeví jako nesmysl a zbytečnost. Neukvap se a dej si na čas. Pokud se impulsy či myšlenky vztahující se ke změně zopakují i ve stavu plné síly, pak to bude relevantní signál. S dostatkem energie můžeš udělat další přehodnocení. V tomto stavu jsme mnohem víc propojení sami se sebou a naším vedením. Takže si troufám říct: ,,Budeš přesně vědět, co máš udělat."
Stres je neskutečným žroutem energie, a tedy blokátorem všeho, co souvisí s životem. Brzy jsem zjistila, že tuto nadmíru odtékající energii není možné doplnit ani skrze jídlo ani pomocí dlouhého spánku. Tělo totiž nemá dostatek energie, aby se věnovalo základním procesům jako je trávení, regenerace a detoxikace.
Stejně tak není možné věnovat se tvůrčí činnosti, posouvat se dál a zažívat radost. Uvědomovala jsem si, že pokud zůstanu v tomto prostředí, tak se rozložím zaživa a promarním život. To bylo mým impulsem k odchodu, protože jsem se chtěla rozvíjet, sdílet a tvořit. Místo toho jsem byla permanentně unavená a naštvaná. Byla jsem postavena před volbu. A ty už jistě víš, co jsem si vybrala.
Stres a nedostatek energie nadmíru souvisí s emočním jedením, čímž jsem si procházela již od podzimu roku 2014. Vůbec mě nenapadlo nahlédnout na to z pohledu životní energie.
Při nižších frekvencích (= ve stresu, mozkové vlny beta) máme omezenou schopnost čerpat, absorbovat a použít energii přicházející z okolí, především ze Slunce a ze Země. Proto fungujeme tak omezeně přes den a špatně regenerujeme v noci.
Pokud se nacházíš v této situaci, zastav to včas a nenech se pozřít nechutí, apatií, depresí, vyhořením a nemocí.
Chronický stres, který v dnešní době pramení nejčastěji z oblasti práce a kariéry, má negativní dopad na naši životní energii, vitalitu, tvůrčí potenciál a celkovou kvalitu života. Naše tělo je neustále ve stavu pohotovosti, což vyčerpává naše energetické zdroje. To může vést k únavě, snížení imunity a zhoršení fyzického i duševního zdraví. Stres může omezit naši schopnost myslet kreativně a najít nejlepší řešení. Místo toho se často zaměřujeme na negativní aspekty dané situace a uvízneme v začarovaném kruhu starostí a obav.
V takovém stavu se stáhneme do sebe a máme minimální zájem interagovat s někým dalším. Klesá sebe–hodnota, nechceme být vidět, schováváme se. To může vést k osamělosti a izolaci, což dále zhoršuje stav. Asi nemusím znovu zmiňovat celkový dopad na naše zdraví. A tím vším se dostávám k prvnímu bodu, protože v tomto stavu se nedá koncentrovat a pracovat efektivně. Tedy to, co bylo spouštěčem, je zároveň také důsledkem.
Je extrémně důležité opouštět pracovní pozice, které víc berou, než dávají. Je třeba skoncovat se vším, co nás okrádá o energii a radost ze života. Je třeba udělat to co nejdřív a jednou pro vždy.
A já ze srdce přeji každému odvážnému člověku dostatek sebelásky, energie a síly udělat to nejlepší rozhodnutí svého života.
TEXT JE Z KNIHY VÝŽIVA PRO MODERNÍHO METAČLOVĚKA. VEŠKERÉ INFORMACE A MOŽNOST OBJEDNÁNÍ NAJDEŠ TADY.
