METABOLISMUS, PŮSTY A HLADOVĚNÍ
Následující článek je součástí knihy
PRINCIPY NOVÉ VÝŽIVY
,,Nekonečná Energie jako Zdroj Bytí"
METABOLISMUS
Brad Pilon v knize jezte! NEJEZTE! jezte! píše o tom, proč je zpomalování metabolismu během krátkodobého půstu další mýtus:
Bazální metabolismus je nutné množství energie, kterou tělo potřebuje pro žití tělesných buněk a všech procesů. Energii tedy potřebujeme i kdybychom celý den jen spali.
Naopak jsem psala o tom, že trávení stravy je náročný proces, který potřebuje počáteční energii, aby vůbec mohlo nastat. O toto číslo se navýší denní energetický obrat, když nejsme v půstu, ale naopak konzumujeme stravu. Pilon k tomu píše, že téměř všechny kalorie, které během dne spálíme, jsou ty, které spálíme díky našemu bazálnímu metabolismu (= kalorie, které pálíme, abychom vůbec žili).
Ze studií uvedených v knize vyplývá, že tří denní půsty, postění se každý druhý den, snížené množství kalorií za den (v kombinaci s posilovacím cvičením), vynechání snídaně a ani dvě jídla za den - nic z toho nevede ke zpomalení metabolismu. (Brad Pilon)
... Jídlo s vaším metabolismem ve skutečnosti skoro nesouvisí... Ale je skoro výlučně spojen s tím, čemu říkáme lean body mass, což jsou ty tělesné tkáně, které nejsou tukové. Čím více této netučné tělesné hmoty máte, tím vyšší je váš metabolismus...
(Brad Pilon)
SVALOVÁ HMOTA A RŮSTOVÝ HORMON
Často se také uvádí, že během půstu člověk přichází o svalovou hmotu, což je pochopitelně nežádoucí proces. Protože díky svalům můžeme jednak vykonávat pohyb a jednak se svalová hmota podílí na ,,spalování" kalorií. Pilon uvádí, že snížení příjmu kalorií nemá vliv na ztrátu svalové hmoty, pokud jsou prováděna alespoň nějaká silová cvičení (v případě upoutání pacienta na lůžko může skutečně docházet ke ztrátám svalové hmoty). Svaly je tedy třeba používat i během půstu nebo přerušovaného hladovění.
Při nedostatku potravy (půstu) přichází na řadu růstový hormon, který chrání svalovou hmotu před metabolizací (jejím rozložením). Navíc tento hormon má vliv na uvolňování zásob tělesného tuku a jeho přivedení do svalů, kde se používá jako palivo. Při půstu:
Probíhá běžný obrat bílkovin, které však nejsou přeměňovány na energii (...) Tělo ,,nespaluje svaly", aby se nakrmilo, dokud nevyužije všechny zásoby tuku (...) Tělo se ,,nevypíná", pouze změní zdroje své energie, z jídla přejde na vlastní tuk.
(Jason Fung)
GLYKÉMIE - HLADINA KREVNÍHO CUKRU
Takže nejdříve po dvou dnech dochází k poklesu glykémie a mohou nastat nepříjemné procesy (slabost, motání hlavy), než se plně nastartuje proces tvorby glukosy z tuků. (Tomu se budu věnovat dále.) Takže ani pokles glykémie není nijak tragický. Je to přirozený proces a tělo má své mechanismy, jak nás udržet při životě. (Toto se samozřejmě netýká lidí s diabetem. Tam je třeba hladinu glukosy bedlivě sledovat.) Pokud bychom nedokázali žít beze stravy pár hodin až dní, naše tukové zásoby by postrádaly smysl.
GLYKOGEN
Tělo má kromě tuku také zásoby jaterního glykogenu (80-100 g), což odpovídá 320-400 kcal, tedy velmi malé zásobě energie. Toto množství glykogenu se dá doplnit cca 35-44 g tuku z tukových zásob. (Jaterní glykogen se vyčerpá během 24-48 h hladovky v závislosti na pohybové aktivitě.)
Glykogen ve svalech (cca 300 g) slouží pouze pro svalovou práci, tzn. že neputuje krví, tudíž neovlivňuje hladinu glykémie. (Tento glykogen se nejrychleji vyčerpá krátkým a intenzivním tréninkem.) Ostatní buňky v těle mají dohromady cca 50 g glykogenu.
Kalorická teorie pracuje s nárůstem, stabilizací nebo poklesem tělesné hmotnosti v závislosti na kalorickém příjmu a výdeji. Když tělo hladoví, dochází k metabolizaci glykogenu a tukových zásob. A pokud dochází k vyčerpávání glykogenu v játrech, je průběžně doplňován z tukové tkáně.
KALORICKÁ RESTRIKCE NENÍ DOBRÁ VOLBA
O tom, proč kalorická teorie tak docela neplatí, jsem psala podrobněji v předchozí knize RLB2. Stručně to znamená, že rada méně jíst a více se hýbat nefunguje. Je v tom něco mnohem víc, než příjem = výdej. Snažili jsme se princip natolik zjednodušit, že jsme vypustili mnoho proměnných. A tím nejzásadnějším faktorem je hormon inzulin. Ten totiž určuje, zda budeme živiny ukládat nebo rozkládat (metabolizovat).
A teď přijde to hlavní. Jeden z důvodů, proč dieta s kalorickou restrikcí (snížený příjem kalorií) není dobrý nápad a proč přerušované hladovění je lepší volba. Tělo má dva režimy - trávení jídla nebo uložených zásob. Když je třeba trávit jídlo, zastavuje se metabolizace vnitřních zásob (glykogenu a tuku) a organismus se soustředí na trávení živin. Po jídle se zvyšuje hladina inzulínu, a naopak na lačno je nejnižší. Pokud se např. ráno nenasnídám (tj. nedoplním kalorie zvenčí), tělo si samo reguluje stabilní hladinu glukosy v krvi z vnitřních zásob.
Následuje klíčové zdůvodnění, proč u kalorické restrikce (omezení kalorického příjmu) dochází k tzv. zpomalení metabolismu, zatímco při půstu k tomu nedochází. Jason Fung vysvětluje:
Aby tělo začalo spalovat tuk, musí se stát dvě věci: Musíte spotřebovat většinu uloženého glykogenu a hladina inzulinu musí klesnout dostatečně nízko, aby se tukové zásoby uvolnily (...) Pokud nesníte dost jídla, aby se zásoby glykogenu naplnily, ale hladina inzulinu přesto zůstane vysoká, tělesný tuk se neuvolní. Tělu zbývá jediná možnost: snížit svůj metabolismus, aby spalovalo méně energie (...) Protože všechny potraviny zvyšují hladinu inzulinu, nejlepším řešením je jídlo úplně vynechat. Řešením, které hledáme, je půst.
