Mysl, Emoce & Fyzické tělo

Vzbudila jsem se před budíkem a cítila jsem se odpočinutě. Tak jsem vstala. Bylo brzy, venku ještě tma. Cítila jsem potenciál dané chvíle, využít ji a v klidu si sednout. Měla jsem na mysli jednu otázku, která mě poslední dobou tlačí a kterou se snažím rozklíčovat. Tak jsem se zeptala. A myšlenky se začaly vynořovat. Brzy jsem měla popsané čtyři listy papíru.

Tentokrát tedy vznikl zcela neplánovaně příspěvek na téma mysl, emoce a zdraví. Navážu tak na předchozí, který jsem věnovala představení nového projektu: Energeticko-Materiální (DMT) výživy pro rok 2020. 

Obvykle už nemohu do textu moc zasahovat a přetvářet ho, aby se neztratil původní význam. Kdo má zkušenost s tou myšlenkovou průtrží, která se na nás někdy valí, jistě má pochopení pro ,,mé" skládání vět... Je to více osobní a taky filozoficky laděné téma. Tuším ale, že nejsem jediná, kdo se (někdy) plácá ve své mysli a nechá se vláčet emocemi... Tak tedy, jak spolu souvisí myšlenky, emoce a naše fyzické tělo? 

Všechno to začalo u ranního rozhýbání se. To byl onen spouštěč. Zařadila jsem ho teprve nedávno. Zahrnuje to pár jednoduchých kroků, které jsem sdílela v rámci naladění se na přicházející jaro. Otevřu okno, prodýchám se, trochu se proskáču, pomáchám rukama, rozhýbám hlavu, páteř. Pokud dlouho necvičím, vrací se mi ztuhlost v bederní oblasti páteře a tím pádem omezená rotace i v hrudní oblasti a ramenou.

Pružnost těla se promítá do způsobu myšlení. Pokud mám ztuhlé tělo, mám pocit, jakoby drhly i myšlenky v něm. Dá se to představit jako skřípění zuby nebo otáčení dvou ozubených kol, které se dřou o sebe a silou je nutím hýbat se dál.

Je odvážné přiznat si, že nemám svou mysl pod kontrolou. Když na něco myslím, vyvolává to ve mně emoce. A ty jsou součástí mého těla - toho neviditelného, emočního. Když neustále myslím na něco, co mě štve a stresuje, nejde jen o myšlení samotné, ale o emoce, které zaplavují mé tělo. Mysl je sama o sobě neutrální, jsou to emoce, které řídí, jak se v danou chvíli cítím.

Pokud se necítím dobře, protože pořád na něco myslím, mám dvě možnosti (více níže):

• Vyřešit / přijmout danou situaci / nebo
• ,,Nechat to být" (skutečně, nesmí mě to vyčerpávat dál)

Kéž by to šlo aplikovat na každou situaci. Někdy se cítím dobře, ale pak mě ten nepříjemný pocit dožene v nějakou část dne nebo si to vláčím s sebou jako balvan nonstop. Cítím se na nic kvůli emocím, což jsou chemické molekuly nesoucí i energetický otisk. Pokud nejsem schopna pohnout se svým ,,stavem" fyzicky, v realitě, zbývá mi mysl. Protože ta generuje emoce. Takže možností je přeprogramování mysli. Ne omezovat mysl a ignorovat to, co cítím. Naopak. Sledovat svou mysl a volit si. Někdy se mysl vyprázdní sama, jindy je to téměř nemožné přes veškeré úsilí.

Vím tedy, že mě myšlenky a emoce ovlivňují na fyzické úrovni. Můj emoční stav (emoční tělo) má určitou vibraci a ta se propisuje do hmotného těla. 

Nejde jen o projevování emocí při komunikaci s druhými, ale především se sebou. Protože velkou část dne jsme uzavřeni ve své hlavě.

Mám tady pár bodů k přenastavení mysli:

• Práce s myslí - Vizualizace - představování si změn v těle / mysli
• Práce s prostorem - energetická cvičení,
• Práce s tělem - fyzické rozhýbání
• Uvědomování si svého dechu - poslání kyslíku tam, kde je ho málo. Plíce mají na starost rozvádění kyslíku, tedy i hospodaření s energií a distribucí emocí po celém těle.
• Pobyt venku - vyladění se na Zemi a Slunce, naše přirozené prostředí
• Hlubší pochopení souvislostí - rodové linie / naše DNA / plán Duše

Rozhýbání fyzického těla a prodýchání se umožňuje něco, čemu říkám ,,protočení energie". Často jsem cvičila právě kvůli tomu. Kvůli rozproudění energie v celém svém systému. (Další možnosti rozvinu, pokud k tomu bude prostor.)

Je pro mě velmi těžké připustit si, že pokud ve mně nějaký člověk vyvolává např. vztek, nemůže za to. Je těžké si to uvědomit o to víc, pokud se nachází v mé přítomnosti. Prostě mám chuť mu jednu natáhnout a začít řvát. Vím, že tohle ubližuje ne té osobě, ale mně. Držím pod pokličkou dokonce dvojitou dávku (sebe)destruktivní energie. Proto jedině já jsem ta, která s tím může něco dělat. Ovšem říkat si pro sebe v duchu: ,,Odpouštím ti, že jsi ...(nadávka), není příliš konstruktivní řešení. To já jsem ta, kdo se má něco naučit. Něco pochopit. A až to pochopím, tento člověk odejde z mého života. A z mé mysli, kde mi protáčí emoce. Nebo ve mně přestane vyvolávat emoční odezvu. Úleva.

Naše mysl utváří hmotu a tak nás každý den generuje jakožto nového člověka. Toho lze využít konstruktivně nebo (bohužel) destruktivně. Neustále aktualizujeme sami sebe.

Nedomýšlet si situace, nelpět na jedné konkrétní variantě budoucnosti. Myšlenky a to, jak ,,blbě to dopadne" vedou k zacyklení se v oslabujících emocí.

Jídlo. Nad čím přemýšlím, když jím? Pokud to ve mně vyvolává stres, dochází k narušení procesu trávení. Tady bude vhodné zaměřit se na vědomé jedení. Pro někoho to může být přijatelnější varianta klasické meditace. Znamená to odložit mobil anebo nejíst u počítače. To omezí i riziko přejídání, protože vnímám své tělo a můžu slyšet jeho signály. Některé jídlo a speciálně přejídání způsobuje až ,,odpojení mozku". (Mám třeba v plánu psát, ale pokud se moc najím, nenapíšu nic.)

Jde o to nebýt otrok své mysli, která mě řídí a vláčí životem. Mysl nás nemá zotročovat, má nám pomáhat. Mysl není jen o myšlení a myšlenkách. Je o generování emocí, které následně regulují celý náš systém. Emoce mají vztah k jednotlivým tělesným orgánům. Naše orgány neplní jen fyzické funkce, ale i energetické (princip čínské medicíny). Emoce doslova protékají našimi orgány.

To, jak se cítím, má vliv na to, jaké si volím jídlo, jak se chovám k ostatním, jak se mi usíná a probouzí, kolik mám energie... Naslouchat svému tělu je mistrovské umění.

Probuzení je zásadní okamžik. Jak je možné, že mám hned ráno nějaký pocit, sotva otevřu oči, když jsem ještě nestihla myslet (tedy generovat emoce)? Protože myšlenky a emoce jsou kódovány tělem. Aniž by se mi tedy hned ráno něco přihodilo, můžu se cítit na nic. Ne ve své kůži. Beze smyslu. Anebo taky vesele a spokojeně.

To, v jakém stavu jsme zanechali tělo večer, se projeví ráno. Může se to projektovat i do snů, které nám tam něco ukazují / anebo může docházet k čištění daného záznamu (situace). Emoce nám tak kolují krví v rámci fyzického těla a tento otisk v tělech energetických.

A na závěr...

Úryvek z mého oblíbeného filmu Doctor Strange. Po těžké nehodě Strange vyhledal člověka, který měl být ochrnutý, ale přitom chodil. Doktor ho dokonce odmítl léčit, protože si myslel, že je to nemožné (=západní medicína si s tím neví rady). Ten dotyčný mu řekl:

Nad tělem jsem zlomil hůl, zbyla mi akorát má mysl. Tak jsem ji zkusil rozvinout. Pozdvihl jsem svou mysl a rozvinul svého ducha. A moje tělo... se nějak uzdravilo.

Můžeme začít hned. Měnit sami sebe. Z toho bodu, kde právě jsme. Tam, kde chceme být. Uzdravovat své tělo pomocí každodenních myšlenek...

Katie, SimplyMyWorld.cz

Veškeré vydané články za rok 2019 a 2020 najdeš v knize Rekalibrace Lidské Bytosti.