OTÁZKA: ,,Být na práně" znamená nejíst. Ano nebo ne?

Tento příspěvek jsem slibovala už v červenci. Dělo se toho opravdu hodně. Potřebovala jsem prostor a čas vše si utřídit. Článek je založen na mém subjektivním názoru a poznatcích (jak jinak 😀), takže si vezmi jen to, co ti dává smysl. Je to trochu delší čtení, takže počítám, že se tím prokoušou jen ti, které téma opravdu zajímá. 💖

Poslední dobou je téma prány dost diskutované z pohledu: Co je prána a co ne? Kdo je pránik a kdo není? Kde je hranice? Je pránik jen ten, kdo vůbec nic nejí a nepije ani vodu? Nebo je to ten, kdo pochopil a přijal celou svou bytostí, že je možné nechat své tělo plně vyživovat životní energií a ponechat si jídlo jako společenskou událost či zpestření života bohatými chutěmi?..

Pokud by se bytí na práně rovnalo absolutnímu nejedení, řeknu díky, nemám zájem. To totiž není svoboda, ale omezenost (chci, ale nesmím). Zároveň bych tak vyřadila jeden z 5 základních smyslů, což nedává smysl.

,,Buď jsi na práně a nikdy nic nejíš (ani neochutnáš) anebo nejsi na práně a normálně jíš." – Tento verdikt je docela častý. Tak snadné to ale není. Ráda bych s tebou sdílela, jak to vidím já. Nakolik bude pro tebe přínosný a relevantní, to už je na tvém uvážení.

Abych vysvětlila svůj pohled na energetickou výživu, bude potřeba definovat, co je to prána.

Prána = životní energie, zdrojová energie. Energie, ze které je vše vytvořeno. 

To by znamenalo, že ten, kdo ,,je na práně" (označuje se jako pránik), se živí energií (tedy ne-hmotou). V tom je ale pár háčků:

• Ten, kdo nepřijímá žádné pevné jídlo ani tekutiny, se označuje jako breatharián, tedy ten, kdo žije pouze a výhradně díky dýchání.
• Každý člověk je neustále dotován, vyživován a obnovován životní energií, jinak by neexistoval. To, co se liší a je individuální, je distribuce a hospodaření s touto energií.
• Z teorie relativity E = m.c ,,na druhou" vyplývá, že hmota je jen hustší forma energie. Takže kdy je člověk živen ještě energií a kdy už hmotou? A kdo to hodnotí?
• Veškeré jídlo, které si připravujeme, můžeme ho nakrájet, uvařit a rozkousat, vzniklo pomocí energie slunce, oxidu uhličitého a vody (těla rostlin a poté i živočichů). Máme to na očích každý den, přitom to, že hmota vzniká z energie, považujeme za blábol a nesmysl.

Kdokoli může popírat možnost existovat a být na energetické formě pránické výživy, protože to je těžko uchopitelné. Nicméně o existenci životní energie nepochybuje skoro nikdo. Všichni víme, že potřebujeme energii, abychom mohli žít a fungovat. A také víme, jaké to je, když máme málo energie nebo nám uniká mezi prsty vlivem náročných životních situací.

Už jsme si ale řekli, že označení ,,pránik" není přesné, protože prána tvoří vše a jídlo je jen maličká část z celku. Výraz ,,být na práně" nedává smysl jednoduše proto, že není možné nebýt na práně. Nebýt neustále zásobován/a životní energií znamená nežít. Z toho vyplývá, že všichni jsme na práně, která má různé formy a použití v organismu. Někdo používá primární energii (životní energii vesmíru, energii Slunce a Země) a někdo ji čerpá ze sekundárních zdrojů (tzn. rostlinná a živočišná říše).

Redukovat životní energii pouze na jídlo není úplně okey. Prána nás vyživuje na všech úrovních a je to energie, která drží naše těla pohromadě. Je to prostě životní energie, ne energie skrytá pouze v jídle. Pokud mám trvat na označení pránik, tak to není ten, kdo žije bez jídla, ale ten, kdo zkrátka žije, existuje a prosperuje.

Pokud bych se zaměřila na stravu, energii v ní obsaženou bych rozdělila do několika kategorií:

• Světelná energie, o které jsem se již zmínila. Vznik surovin pro výživu člověka začíná u rostlin, které získávají energii slunce a používají ji k syntéze svého těla pomocí vody a oxidu uhličitého. Poté se rostlinami živí živočichové. A pak jsme tu my lidé, kteří čerpáme tuto energii nepřímo, tedy skrze jídlo. Světelná energie je nejvíce přítomna a zachována v čerstvých a nezpracovaných potravinách.
• Chemická energie. To je energie, která vznikne převedením energie slunce na energii uloženou v chemických vazbách, kterou přijímáme společně s jídlem. Tuto energii nesprávně vyjadřujeme v kaloriích.
• Vnější energetická stopa. Třetím typem je energie, kterou jídlo získalo od procesu pěstování a sklizně na poli, přes zpracování, výrobu, regál v obchodě, až se dostane k nám domů.
• Osobní energetická stopa. To je energie stravy, kterou do ní vkládáme my osobně. Patří sem např. v jakém rozpoložení vaříme, na co myslíme, když jíme atd.

Nyní bych se ráda podívala na často používaný výraz ,,přechod na pránu". V kontextu výše uvedených informací je asi jasné, že to není to pravé vyjádření pro to, co se děje. Jde spíš o posun úrovně vědomí, což člověku umožní navýšení čerpání životní energie z primárních (tedy nehmotných) zdrojů.

K posunu úrovně vědomí může dojít několika způsoby. Zde uvedu pár souvislostí:

První možnost leží v úrovni racionální mysli a informací, které jsme doposud načerpali. Na základě toho mysl analyzuje, zda nová možnost je prospěšná nebo může být nebezpečná. Naše mysl nás chrání, ale někdy také blokuje v rozhodnutích a posunech. Někdy jen potřebuje informace, které může vstřebat. Tím se nasytí, uklidní a pustí nás dál. (Proto jsem se věnovala tématu energetické výživy hodně dopodrobna v mých knihách. Je to především opora pro mysl.)

Druhou možností je změna prostředí a vystoupení ze zajetých kolejí (což se snáz děje na kurzech a společných pobytech). Toto je opravdu velká kapitola, ale pokusím se to vzít stručně: Naše denní rutina a návyky se vážou k prostředí, kde žijeme, bydlíme a chodíme do práce. To souvisí s poměrně stereotypním časovým harmonogramem, ke kterému se každý den vážou podobné myšlenky a emoce. Ty nás udržují jako křečka v kolečku. Je tedy potřeba změnit prostředí, abychom mohli vystoupit ze zajetých kolejí.

Výhodou kurzů je také společný program a sdílení aktuálních prožitků. Jde o vytvoření časového okna (alespoň pár dní), kdy se člověk může zastavit, popřemýšlet a udělat si inventuru. Během samotného procesu je důležité upřímné zhodnocení hospodaření s energií (příjem vs. výdej).

Přijímat více energie bez uzavření odtokových cest je neefektivní. Proto je při procesu lepší vynechat jídlo, aby bylo možné odejít z rutinní smyčky a podívat se hluboko do sebe. Když si člověk začne uvědomovat, kudy odchází energie a začne tyto díry uzavírat, důsledkem je, že se jemná energie začne víc kumulovat.

Navýšení energie vede k většímu pocitu radosti a uzdravování emočních bolístek, které jsme dříve možná ucpávali pomocí jídla plného intenzivních chutí. Pokud má člověk v životě více energie, potřeba jídla se automaticky sníží. Jednak je menší emoční zátěž a jednak se sníží i pocit hladu (či dokonce zmizí na neobvykle dlouhou dobu). Více energie také povede k otevření témat, na které jsme dříve neměli kapacitu.

Co je nejdůležitější v tom celém procesu je, že člověk začne víc vnímat sám sebe, své tělo, myšlenky, emoce, svůj život. Začne vnímat, kam investuje a kde ztrácí. Začnou chodit nové nápady. Hladina energie se zvyšuje a s každým poznáním roste nutkání podělit se o své poznatky s ostatními. A to přináší další radost, kontakty, propojení.

Vše je o energii, tedy také o myšlenkách a emocích. Pokud během procesu vynecháme jídlo, pak emoční hlad probublává na povrch a umožňuje nám spatřit, co vše jsme zajídali a snažili se tak utišit svou vnitřní bolest. Je to konfrontace sebe sama ve stavu, který není příjemný, ale je nanejvýš žádoucí pro cestu k větší svobodě.

Jistě není cílem každého, koho téma prány láká, aby se úplně vzdal stravy.

Protože jak jsem zmínila dříve, to, že něco nesmím, nemá nic společného se svobodou. Toto podle mě není cesta, pokud v tom není radost, ale askeze. Nicméně při snížení příjmu stravy (objem a frekvence) dochází k efektivnějšímu zažívání (zpracování stravy), zároveň se navýší intenzita vnímání chuti a radost z jídla. Při takové úpravě stravy se také mění biochemie. To se děje tak jako tak, bez ohledu na pránu. Každý z toho může získat jen benefity.

Z procesu ladění se každý dostane právě tolik, kolik v danou chvíli může. Dá se na to nějak připravit?

Je možné, že některé pozitivní návyky v oblasti životosprávy umožní snazší ,,adaptaci" na větší podíl energie a snížené množství stravy? Názory jsou různé. Na základě mých poznatků se domnívám, že to částečně lze. Jak? Jsou to opět návyky a naše biochemie v mozku, krvi a následně v celém těle. I když velký podíl na celém procesu má naše vědomí.

První oblastí je frekvence stravování. Tedy zda mám návyk jíst dle obecných doporučení 5x/den nebo mám nějakou zkušenost s přerušovaným hladověním (IF). Já vím, prána je opak hladovění. V klidu. Ale je to o poznání sebe sama. Ten, kdo měl někdy režim IF ví, že např. může mít jídlo 2x nebo 1x denně (případně vynechá úplně) a bude v pohodě. Tělo si zvykne a biochemie se přizpůsobí na fungování při nízkofrekvenčním stravování. Tělo totiž umí hospodařit s nižší hladinou glykémie a naučí se používat tuky jako zdroj energie ve stavu ketózy.

Oproti tomu ten, kdo je závislý na pěti denních chodech, může při vynechání jídla pociťovat slabost, únavu, motání hlavy, nevolnost od žaludku. Je závislý na přísunu glukózy a jeho tělo tak neumí nakládat se zásobami.

Svou roli hraje také celkový stav organismu a účinnost detoxikačních mechanismů na denní bázi. Pokud je vlivem nevhodné životosprávy tělo hodně zanesené, může se při vynechání stravy spustit silná detoxikace (málo energie, točení hlavy, špatně od žaludku atd.). Toto je třeba také zohlednit.

Co dále hraje roli (a souvisí se stravovacím režimem), tak je úroveň fyzické kondice. Ten, kdo je zvyklý více na nízkofrekvenční stravování a plnohodnotného fungování alespoň při tak běžné aktivitě jako je rychlejší chůze (či náročnějších aktivitách), bude zvládat vynechání stravy mnohem snáz. Opět se jedná o dlouhodobou adaptaci těla z hlediska biochemie. Vše je extrémně individuální.

V celém procesu nevyhnutelně přijde revize, která se dotkne všech oblastí života:

Co ještě potřebuji, co je zbytečné a co mohu poslat dál? Co si chci v životě nechat, kam chci investovat svůj čas a energii? Vrací se mi? (Nejde o to žít v askezi a odpírání, ale dát pryč to, co nepotřebuji.) Stojí mi za to být v práci, do které chodím? Dostávám adekvátní ohodnocení? Atd. Můžeš odlehčovat stravu, ale jen v případě, že se do toho nebudeš nutit. Úprava stravy by měla samovolně plynout ze změny vnitřních a okolních podmínek, ne naopak. To ti pomůže víc poznávat sebe sama a používat svou energii pro dobré věci.

Kdybych to tedy měla shrnout: Celý proces vyživování se jemnohmotnou energií je podle mě především cesta sebepoznání a upřímnosti. Je to o navýšení energie, což tě automaticky vezme do vyšší sféry Bytí a otevře nové oblasti vědomí. Je to proces a posun ve vědomí, který se nedá podplatit ani vynutit hladem.

-----

Od roku 2018, kdy se o práně tolik nemluvilo, jsem se věnovala optimalizaci životní energie pomocí prostředků, které jsou všude kolem nás, zadarmo a pro všechny.

• Slunce, jeho barevné spektrum a fotony.
• Energie Země se svými elektrony
• Energie vzduchu (nabité a ionizované částice)
• Chlad v podobě vzduchu či vody, což kombinuje výše uvedené zdroje.

Pokud tě zajímají další informace o optimalizaci energie, práně a bioenergetice člověka, tomu jsem se podrobně věnovala v knihách Rekalibrace lidské bytosti 1 a 2 (2020, 2021), Principy nové výživy (2022) a Výživa pro moderního metačlověka (2023). Všechny knihy najdeš tady: https://www.simplymyworld.cz/knihy 

Kromě toho na blogu www.simplymyworld.cz najdeš přes 150 článků a 3 volně dostupné studijní okruhy. Můžeš čerpat informace, co hrdlo ráčí. 😊

Kateřina Lite