Pochyby -> jistota / Přístup

V průběhu posledních dní mě má mysl docela slušně odpalovala. Začala jsem totiž tvořit podklady pro vstupní konzultace, které plánuji. Sepsala jsem, co se dalo. Vše, co mě napadlo. Křížem krážem celou životosprávou. A poté jsem se nemohla hnout z místa.

Druhý den odpoledne jsem se cítila na houby a přišly pochybnosti. Vždyť nemám těm lidem reálně co nabídnout.

Pojďme optimalizovat životosprávu? Patří tam jenom všechno podstatné v našich životech a mým přáním je, aby se každý cítil líp. Aby nikdo nebyl nemocný. Aby měl každý dostatek energie na to, co má rád.

Ale jinak nemám co nabídnout. To zní logicky, že jo. Začala jsem být nervózní, protože už pár let se věnuji mnoha oblastem a výživa je pouze jednou složkou. (Té se věnuji přes polovinu svého života.)

Klasický přístup. Sestavovat někomu jídelníček? Brrr. K čemu? To si radši obrousím všechny nehty. Nemůžu, nejde to. Je to pro mě tak nesmyslné. Nechci to dělat. Nejsem výživář ani nutriční poradce a ani fitness výživový poradce. Kdo tedy jsem?..

Cítila jsem se tak moc nesvá, že jsem si řekla, tak jo. Potřebuji, aby měl dotyčný v ruce data. Změřím, zvážím, zjistím tělesné parametry, kalorický příjem a poměr živin. - Aneb přesně opačný přístup, než mi byl doposud blízký. Říkám si fajn, tak mám dva extrémy, snad se to teď vycentruje. Ale mé pochybování o sobě pokračovalo.

Dokonce to zašlo tak daleko, že jsem si koupila knihu o sportovní výživě (nebudu konkrétní). Sedla jsem si venku na lavičku a přemohla se ji otevřít. Zvládla jsem přečíst asi čtyři stránky a musela jsem ji zavřít. Bylo mi z toho na nic. Nešlo to. Nemůžu. Tenhle přístup je mi tak moc vzdálený, že přes to nejede vlak. Popřela bych tím sama sebe a to, jak vnímám člověka.

Došlo mi, že to není o tom, abych se snažila zuby nehty nacpat do nějaké škatulky, která by vyhovovala člověku, který za mnou přijde (slovo klient mi nejde přes pusu). Je to o tom, že komu bude blízký můj styl práce a osloví ho má nabídka, přijde. Hurá, úleva. Na chvíli.

A pak zase ta nejistota. Jak začít? Bude mít vůbec někdo zájem? Mám si k tomu hledat další práci? Jak ji seženu tak rychle? Z čeho zaplatím příští nájem?

Včerejší den byl natolik k ničemu, že jsem si před spaním sepsala pár bodů, kterými začnu den. První bod byl: Budím se a ihned vstávám. A tak jsem se probudila před 4. a vstala. Dalším bodem bylo: ,,Práce snů aneb kdyby záleželo jen na mně." (A nezáleží snad?..) A tak jsem si sedla a začala psát...

Jsem vědec, chemik, badatel. Miluji život v celém jeho rozsahu. Vidím, jak jednotlivé oblasti našich životů na nás působí a utváří  v jeden fungující celek. A právě tady je něco, co se mi hodně nelíbí.  

Stejně tak, jako zodpovědnost za zdraví přešla do rukou lékařům, zodpovědnost za výživu přejali lidé specializující se na výživu (nutriční terapeut, fitness výživový poradce, dietolog, obezitolog).

Způsobila ti nevhodná strava v rámci let a desetiletí poruchy metabolismu a nemoc? To nevadí, dám ti prášek. Potlačí příznaky, nic tě nebude obtěžovat, mě za to zaplatí a všichni budeme spokojení.

Problém se střevem? Zánět? Nevadí, odřízneme, zkrátíme. Problém s pálením žáhy? Taky vyřešíme - snížíme produkci kyseliny chlorovodíkové, ať ti to blbě tráví. Nahromaděný cholesterol v cévách (opravuje poškozená místa)? Jasně, vynech vejce a maso s vysokým obsahem tuku. Bereš Warfarin? V tom případě vynech veškerou listovou zeleninu. - Fakt je tohle všechno v pořádku? Nějak se mi to totiž nezdá.

Paradox je, že lidé šetří na stravě, kupují to nejlevnější a poté si chodí do lékáren a polykají hrstě prášků. Pomalu místo jídla.

Nikdo nás neučil, jak o sebe pečovat a už vůbec ne, jak se stravovat. Pak se divíme, že přicházejí chronické nemoci a bereme léky, které neřeší příčinu.

Nebylo by lepší převzít zodpovědnost za své zdraví? Vrátit ho zpět do svých rukou, kam také patří?

Ale jak to udělat? Vždyť výživa je tak komplikovaná. Koneckonců od toho tu máme odborníky na výživu, ne? Právě, že NE. Ne v této všelijaké době, kdy existuje miliarda naprosto protichůdných řešení.

Výživa se začala velmi komplikovat. Měnící se výživová doporučení, výživová pyramida postavená na hlavu (byznys výrobců), miliarda výživových směrů, kalorická teorie, poměry živin, složité výpočty, tablety na potlačení chutí, podrobně rozepsaný jídelníček na míru od specialisty.  Do toho nesmyslné reklamy, které slibují zaručené výsledky, kulturistický trénink na jednotlivé části těla a cyklování kalorií pro obyčejné lidi.

A tak se ptám: K čemu to všechno? Kam jsme se dostali za ty roky? Máme kolem sebe hordy rádoby dobře míněných rad. Ale jsme zdravější? Jsme šťastnější? Ne. Nejsme. Jsme zmatenější a zmatenější, protože (dez)informací je hromada a pořád přibývají.

Je snazší zbavit se zodpovědnosti za svůj bordel, než se upřímně ptát sebe sama. Tělo totiž ví. Vždycky.

Pane doktore, bolí mě to, dejte mi prášek (neřeším příčinu). Pane výživáři, chci zhubnout (nezajímá mě, proč se tělo dostalo z rovnováhy). Jasně, není problém. Tady máš jídelníček s kalorickým deficitem. Budeš jíst 5x denně sacharidová jídla a vážit si každou ingredienci, kterou použiješ. Když někam pojedeš, voz si krabičku s předem nachystaným jídlem. Je jedno, že je studený. (Fujtajbl.) Nesmíš přestřelit příjem kalorií, jinak nebudeš hubnout.

Pokud nějaké jídlo nestihneš sníst (např. svačinu), nevadí. Dej si ji dohromady s večeří. Cpi do sebe ty hordy jídla, po pár dnech si zvykneš a rozjíš se. Neposlouchej své tělo. Lže ti. Poslouchej to, co ti říkám já na základě čísel, která mi vyplivl systém. Naše tělo se totiž chová přesně jako kalorimetr (těžko), takže je jedno, jak kvalitní zdroj surovin si použil a na psychice vůbec nezáleží. Prostě sežer to, co máš napsaný na papíře a výsledek se dostaví. 

Když budu v kalorickém deficitu po dobu jednoho měsíce, jasně, že zhubnu. K tomu nepotřebuji vypláznout 2000 korun za jídelníček od odborníka, který o mě neví absolutně nic. Když se pak vrátím do původního režimu, jasně, že zase přiberu. Nenaučila jsem se totiž nic o sobě. Nenaučila jsem se naslouchat tělu. 

Proč se strava řeší až v situaci, kdy chci zhubnout nebo jsem nemocná? Nebylo by lepší vzdělání pro každého v této oblasti? Předcházet tomu? Toto se nehodí některým výrobcům potravinářských produktů a farmaceutickým firmám. Kdo by je dotoval? Bohužel to tak nyní je. Zní to děsivě. Naštěstí je z toho všeho cesta ven. Všichni máme rozhodnutí pouze a jen ve svých rukách.

Někteří to rádi komplikují, aby veřejnost měla pocit, že toto jim nepřísluší a bude tedy lepší nechat výživu a stravování v rukou odborníku, kteří toto roky studovali. Nic proti. Ale není tomu tak, neboť právě tento přístup nás dostal tam, kde jsme dnes. Ve skutečnosti nikdo nepotřebuje vědět až tak moc, aby mohl začít fungovat lépe.

Dlouho. Hooodně dlouho jsem byla JEN naštvaná tou vší informační masáží, neférovým jednáním a zatajováním skutečností. Prakticky od základní školy, kdy jsem začala víc pojímat informace. Měla jsem toho plné zuby. Ale NIC jsem s tím nedokázala udělat. Protože jsem nevěděla, CO udělat. Jak TO zlepšit. Jak to mohu dokázat změnit?

V dnešních dnech pracuji na vývoji nového přístupu, který se zakládá na člověku jako komplexní bytosti v jeho plné individualitě. Strava je pouze částí toho všeho. Vycházím ze svých zkušeností a znalostí. Bude zde k dispozici něco, co se opírá o lidskou přirozenost. O život. Pro všechny, kdo volají po změně.

Vše v životě se vyvíjí. Prožíváme extrémy a poté se centrujeme. Hledáme, filtrujeme.

Sdílím toto i jako vzkaz pro Vás všechny, že tam, kde není naše přirozenost, není ani cesta. A nalezení středu každého z nás nepřijde bez zkoušek.

Než toto všechno nastane... Tady najdeš kompletní informace o nově vydané knize s názvem Rekalibrace Lidské Bytosti.

Katie, SimplyMyWorld.cz