TAK UŽ SE KONEČNĚ ROZHODNI

Včera jsem se cítila lapena ve svých myšlenkových smyčkách a v hlavě jsem pořád dokola slyšela: Tak už se konečně rozhodni, kým chceš být a jak chceš žít. – Jedna věc je vize a druhá je realita. A protože se tyto dvě oblasti liší, tak působí navzájem proti sobě (vyrušují se jako vlny), což vede k vyšším ztrátám energie, než by bylo žádoucí.

Včera jsem si zapsala: Chci zase zažít ten pocit lehkosti a napojení na sebe. ,,Od-pojená cihla" mohu být vždy. A tak to je. Vždy se dá vrátit k tomu starému, protože to už existuje nejen v mé hlavě, ale také v realitě. Kdežto to nové, co se chystám teprve zakoušet, ještě nebylo vytvořeno. Není tu žádná struktura, žádný řád.

Jsme schopni pokračovat v zajetých kolejích až na hranici rozpadu těla a psychiky, než abychom to ukončili a začali si tvořit nový život.

Ještě stále mám do minulosti natažená svá energetická vlákna. Ještě jsem neřekla své poslední ,,sbohem". Paralelně s tím mě okrádá o energii nespokojenost s aktuální situací. Jsem z toho naštvaná. Chtěla bych si jen tak přeskočit do toho nového, pěkného světa. Jenže to stojí překonání návyků a návyky jsou ,,sviňa vytrvalá". Chce to překonat prvotní bariéru, nahromadit energii a přeskočit na další level. Není žádný mezistupeň. Myslím totiž, že energetika člověka funguje na jednotlivých hladinách konkrétních frekvencí. (Stejně jako se uvádí v kvantové fyzice: Elektron je pozorován v jedné energetické hladině, následně zmizí a objeví se na jiné hladině energie. Není žádný mezistupeň.)

Pokud se alespoň trochu zakotvím v ,,novém světě" a přičichnu si k možnostem, které poskytuje, tak už se nevrátím zpět. A nebudu chápat, proč jsem to neudělala už dávno. Nicméně vše má svůj čas a dobře vím, že tlakem na sebe stejně jako odporem k aktuální situaci nic nezískám. Je to o laskavosti k sobě a komunikaci s tělem víc než kdy dřív.

Již pár měsíců si uvědomuji, že já jsem ta, na kterou čekám.

Čekám na rozhodnutí, která udělám a ta mě povedou dál, ať už jednou nebo druhou cestou. Záleží jen na mých volbách. Není tu nikdo, kdo by mi dával něco sežrat a já bych byla chudák. A kde není oběť, není ani viník.

Je to zvláštní pocit, vědět, že záleží jen na mně, co se bude dít dál. Kolikrát jsem si říkala (od května 2021, kdy mě začalo zajímat téma prány), že začnu se změnou od určitého data. Ale nikdy to netrvalo dlouho. Něco mi tam chybělo. A jestli ,,to" tam nyní už je nebo není, to poznám v průběhu procesu. Každopádně začátek psaní této knihy jsem odkládala nějaký ten den a už jsem se v tom necítila komfortně. Nyní mám již dostatek paliva, které průběžně doplňuji prostřednictvím tvoření. To je můj nejsil-nější energetický zdroj. Vidím pár kroků dopředu a je evidentní, že dílčí kroky na sebe navazují. Je jen na mně, jakou rychlostí půjdu kupředu a co to vůbec znamená. Ale potenciál a možnosti jsou přítomné zde a v každém okamžiku. Trvalo mi dlouho uvědomit si to.

Kateřina Lite / www.SimplyMyWorld.cz

TEXT JE Z KNIHY VÝŽIVA PRO MODERNÍHO METAČLOVĚKA. VEŠKERÉ INFORMACE A MOŽNOST OBJEDNÁNÍ NAJDEŠ TADY.