Setkání s Ayahuascou, zážitek na celý život.

Kromě současných zkušeností a poznatků jsem se rozhodla sdílet také zážitky z dřívějších dob, protože by byla škoda, kdyby zapadly v milionu dalších mých poznámek. V prvním vybraném tématu vám povyprávím o svém zážitku s Ayahuascou, zvláštní pralesní liánou, která působí rozšířené stavy vědomí.

I když je příběh z roku 2014, vůbec se nejedná o staré téma. Ba naopak. To, co je pro jednoho minulost, může být pro někoho současnost a pro dalšího budoucí zážitek. Nezáleží tolik na tom, kdy jsme danou zkušenost zažili, ale co nám dala. Jde o pocity,  emoce, prožitek. Dost bylo omáčky, jdeme na to. Jo... a je to delší, než obvykle, tak si uvař kafe :)

Ayahuasca je druh stromu, lépe řečeno liány, která roste v Amazonii a je používána domorodými indiány (šamany) nejen k léčení. Díky chemickým sloučeninám, které obsahuje, způsobuje stavy rozšířeného vnímání. Liána funguje na odlišném mechanismu, než halucinogeny. Spíše se aktivují, otevřou a zesílí naše centra vnímání, které má většina z nás normálně utlumená. Nápoj se připravuje buď ze samotné Ayahuascy, nebo ještě z dalších pralesních rostlin. Nejsem žádný Ayahuascový expert, takže pokud vás více zajímá, jak liána funguje, vyhledejte si patřičnou literaturu, která se dá sehnat bez problému :) Mým cílem je sdílet zkušenost. Velmi mě zajímalo, co se bude dít, až se napiji této tekutiny připravené samotným rodilým ekvádorským šamanem.

Dříve nebylo doporučováno pít nápoj připravený z Ayahuascy mimo pralesy, ve kterých tento strom přirozeně roste. Liánové obřady se již dostaly i do ČR a tak je možné si vše zažít na vlastní kůži. Celý obřad je ideální podstoupit přímo s rodilým indiánským šamanem, případně s curranderem, kterého si šaman zvolil a pečlivě ho zaučil. Člověk, který vede ceremonii (obřad) a s ním spojené léčení a řešení problémů nejrůznějšího typu, se musí dokázat naladit na skupinu lidí, se kterou pracuje.

K ceremoniím jsem se dostala přes kamarádku ségry, která byla součástí naší snové skupinky. Byla na ceremoniích už víckrát a často vyprávěla o snech, do kterých se jí promítali indiáni. Byla jsem zvědavá, ale zároveň jsem zastávala názor, že není správné si v České republice zahrávat s tak silnou a moudrou rostlinou z Amazonie.

Uplynulo pár měsíců a tu kamarádku jsem potkala v autobuse. Začaly jsme se bavit. (Zajímám se o sny a snění . Ale to vše spíše na teoretické úrovni.) Řekla mi, že obřad s liánou představuje praktickou část toho všeho. Při požití Ayahuascy je možné vidět různé obrazy a také lze vnímat bytosti, které běžně nevidíme. (Tedy většina z nás.) Bytosti z jiných světů. Během toho krátkého povídání v autobuse jsem se rozhodla, že jeden takový obřad absolvuji.

Před celým procesem byla všem doporučena dieta kvůli pročištění těla. Ta se skládala  z ovoce a zeleniny, vloček, rýže a pohanky. Dietu jsem celkem dodržovala a jedla jsem spíš málo. Cítila jsem se o hodně líp už před odjezdem díky tomu, že jsem vynechala určité potraviny či celá jídla, která jím běžně.

Na ceremonii jsme jely společně se ségrou v srpnu 2014. Vyrazily jsme v pondělí kolem druhé hodiny z Hlavního nádraží v Praze. Na cestu jsem ještě koupila špaldové tyčinky, zázvorové sušenky (kdyby přišla krize) a žitnou housku. Suchá houska není sice žádná slast, ale dobře zasytí. Měla jsem s sebou ještě mrkev, okurku, rajčata a řapíkatý celer.

Cesta vlakem byla hodně dlouhá, ale nějak nám to nevadilo. Po třech hodinách jsme dorazily do Hronova. Ptaly jsme se paní na pokladně, jakým směrem je Studénka (tam bylo místo konání). Vyšly jsme před nádraží a já jsem se rozhlížela, kudy půjdeme, když jsem slyšela: ,,Já už se tak těším na tabáček." V tu chvíli jsme se ségrou věděly, že se neztratíme. Kousek od nás stáli dva lidé, kteří evidentně měli stejný cíl jako my. Znali cestu, a tak jsme se k nim přidaly. Vyšli jsme s bagáží do kopce. Půda pod nohama měla tmavě červený odstín. Nikdy jsem takovou barvu neviděla. Cestou nás dohnala ještě jedna slečna, a tak nás došlo do cíle rovnou pět.

Kousek od silnice stál poměrně velký barák. Na zahradě byl postaven velký dřevěný přístřešek, kde odpočívalo pár lidí. Dalo se tam spát i v noci. Vešli jsme vstupními dveřmi dovnitř a sundali si boty. V boční chodbě byl stolek s předměty k zakoupení, např. čokoláda z Ekvádoru, různé bylinky, kapky, kameny a další. Na zdech bylo pověšené barevné oblečení, různé váčky a šátky. Touto uličkou jsme prošli a vešli do místnosti, kde byla kuchyň. Tam nás mělo mít obřad asi sedm včetně mě a ségry. Dveře vedly z kuchyně do větší místnosti, kde měli lidé rozložené karimatky a spacáky. Někteří tam spali, ale většina z nich byla asi někde venku. V další malé místnosti jsme měli své batohy a vše, co jsme nutně nepotřebovali. Do kuchyně jsme si přinesli jen věci na spaní. Pozdravili jsme se s lidmi a prohodili pár slov. Pak jsem spíš jen vnímala celý ten prostor a aklimatizovala se.

Ceremonie začala večerním sdílením. Všichni jsme seděli v kruhu v největší místnosti, včetně Ekvádorského šamana a českého currandera (pro naši skupinu v kuchyni). Vedle šamana z Ekvádoru seděl překladatel. Každý z kruhu se postupně představil a řekl krátce pár slov o sobě. Dozvěděla jsem se, že si lidé zvolili různou dobu pobytu tady a také medicínu. Někteří si přijeli dát Ayahuascu, někteří tabák a někteří kombinaci obou medicín. Řekla jsem, že jsem na obřadu poprvé, těším se a cítím velký respekt vůči tomu všemu. Během toho povídání jsme se zklidňovali a ladili se na liánu.

Šaman řekl pár slov. Poté zahájil obřad promluvou k jednotlivým živlům. A pak to přišlo. Jeden po druhém jsme se zvedali tak, jak jsme to cítili a chodili si k šamanovi pro tekutinu, kterou nabíral z velkého hrnce. Podával nám nápoj v malé keramické nádobce. Řekl nám, že si tělo samo řekne, kolik bude chtít vypít. Že je to individuální. Byla jsem zvědavá, jakou má ta tekutina chuť. Když jsem se zvedla, že si půjdu pro svou porci, začalo mi rychle bít srdce. Nedá se vyjádřit, jak velkou úctu jsem cítila. Dala jsem si první lok. Nápoj byl nejdřív sladký a po chvilce začal být v puse silně hořký. Víc než tři loky jsem nezvládla polknout. Už jsem chápala, co tím šaman myslel. Zapila jsem ten nápoj čajem, který nám každému dali. To bylo naše poslední pití. Vodu nám nedoporučovali pít, protože bychom do sebe zbytečně dostali další informace společně s ní.

Zvedla jsem se a odešla do místnosti, kde nás mělo celkem ležet asi sedm. Každý měl svoji karimatku, spacák a vypůjčený kýbl. (Zní to vtipně, ale vážně to má svůj důvod.)  Všechna okna byla zakryta tlustými dekami, takže do místnosti nepronikl ani paprsek světla. Dostali jsme informaci, že je lepší  po napití nápoje sedět a nelehat si hned. Tak jsem si sedla, opřela se zády o zeď a přikryla se spacákem. Byla jsem zvědavá, co se bude dít. Když dostala liánu celá naše skupinka včetně českého šamana a pomocníka, zavřely se dveře do kuchyně a nastala totální tma. Nebylo vidět ani na krok.

Každý z nás reagoval na liánu individuálně. Někdo zvracel do deseti minut od pozření nápoje. Někdo za delší dobu a někomu nebylo špatně vůbec. Měli jsme se soustředit na svůj dech, nabírat energii ze země a pak shora. Tam a zpátky. Tímto způsobem jsem dýchala hodně dlouho a lehla jsem si asi až po hodině. Poprosila jsem liánu, aby mi pomohla rozšířit mou intuici a promluvila ke mně skrze sny. Jenomže jsem nemohla usnout. Šaman chrastil a vydával různé zvuky. Pořád jsem byla bdělá. Jen jsem vnímala ten stav, ve kterém jsem byla. Cítila jsem se uvolněně, bezstarostně a hodně klidně. Na začátku mě brnělo celé tělo, ale pak to přešlo. Nebylo mi špatně a byla jsem za to moc ráda. To mě trochu děsilo. Říkali nám, že ať se kolem nás děje cokoli, máme sledovat jen svůj dech a zůstat v sobě, nevyrušení. To bylo místy dost obtížné. Zvlášť když lidé kolem vás zvrací.

Během působení liány začala očista. Pomocník pomohl postupně každému vstát a doprovodil nás před šamana, kde jsme si klekli. Šaman chrastil, zpíval a všechny nás postupně očišťoval. Asi po třech hodinách jsem se dostala na řadu. Zrovna, když jsem si lehla na záda. Najednou mě někdo chytl za nohu. Byl to pomocník. Zvedla jsem se a šla. Podpíral mě. Sedla jsem si před šamana a rázem jako bych se rozplynula. Byla jsem úplně všude, obrovská. Před začátkem celé ceremonie jsem ho poprosila, aby se zaměřil na žaludek, který mě trápil už delší dobu. Šaman chrastil a nakonec mi odsával  energii skrze temeno. Cítila jsem to fyzicky. Po ukončení léčení jsem mu poděkovala a šla si lehnout zpátky na své místo. Když jsme všichni podstoupili očistu, šaman s pomocníkem odešli.

Potřebovala jsem na záchod. Vstala jsem a s rukama před sebou šla tou černou místností ke dveřím. Byly tam dvoje dveře. Otevřela jsem ty druhé a myslela, že jimi projdu na chodbu. Jenže jsem nahmatala jen stěnu. Nechápala jsem to. Ono vám ve tmě totiž leccos nedojde tak rychle. Ale po chvilce jsem pochopila, šmátrala dál a našla tu správnou kliku. Došla jsem si na záchod a vrátila se celkem rychle zpátky. Poznávací znamení mého místa byla poloha kýblu, který jsem měla položený před karimatkou.

Asi za další dvě až tři hodiny jsem si říkala, že bych mohla konečně usnout, aby se mi mohlo něco zdát. A teď to začalo. Najednou se mi začala točit hlava a začalo mi být hodně špatně. Z ničeho nic. Jako otočením klíče. Myslela jsem si, že mi snad praskne břicho. Říkám si, musíš vstát a dojít znovu na záchod. Bylo to ale mnohem těžší, než předtím. Pomalu jsem vstala. Byla totální tma a do toho se mi točila hlava, takže šlo jen těžko udržet směr, kterým jsem chtěla jít. Měla jsem pocit, že jsem malinkatá a kolem mě je široko daleko jen černo. Začal ve mně růst pocit, že tam snad nikdy nedojdu. Chvilku jsem si říkala, že bych šla po čtyřech, z bezpečnostních důvodů. Po nějaké době šátrání jsem nahmatala kliku od dveří, bohužel opět od těch druhých, než jsem chtěla. Nemohla jsem najít ty správné dveře, které by vedly na chodbu. Bylo mi dost zle. Sedla jsem si v té tmě na zem, že to prostě vzdávám. Já tady zůstanu. Nechte mě tady. Nikam nejdu. Ani ten kýbl u sebe nemám, netuším, co budu dělat, pomyslela jsem si. Pak jsem se ale sebrala. Musíš dojít na ten záchod, jinak to půjde horem nebo spodem. Takhle tady zůstat nemůžeš. Naštěstí se mi podařilo se přemluvit, vstát a pak jsem konečně otevřela ty správné dveře. Dopotácela jsem se na záchod. To bylo jen taktak. Naštěstí tam byl také kýbl.

Chtělo se mi zvracet, ale fyzicky nešlo ven nic, žaludek byl úplně prázdný, čistý. Měla jsem pocit, jako kdybych zvracela jen tu energii, která se během čištění u Šamana uvolnila a teď odchází pryč. Chvilku jsem si tam poseděla a pak jsem se chtěla jít opláchnout do koupelny. Zarazila jsem se u dveří. Měla jsem pocit, jako by někdo seděl ve vaně. Viděla jsem hlavu a ramena. Docela jsem váhala, zda tam mám jít nebo ne. Ale pak jsem si řekla, že jsem si to jen vymyslela a vešla do koupelny. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a pak si sedla na chodbě na schody. Pořád jsem se klepala a nebyla jsem schopná dojít zpátky do místnosti. Musela jsem počkat. Říkala jsem si, že když tak budu spát na chodbě. Ale po chvilce se mi udělalo líp. Došla jsem zpátky a konečně usnula.

Vůbec netuším, co se mi zdálo. Vzbudila jsem se ráno, když skrz zatemněná okna začínalo do místnosti pronikat světlo. Vstala jsem, vyčistila si zuby a oblíkla se. Pak jsme vyšly se ségrou ven na čerstvý vzduch. Bylo docela chladno a sluníčko probleskovalo jen místy mezi mraky. Nevěděla jsem, jak bude můj žaludek reagovat na potravu a tak jsem nejdřív jen pila vodu po malých dávkách. Asi až po dvou hodinách jsem si vzala okurku. Bylo mi dobře.

Dopoledne jsme měli venku v přístřešku sdílení s českým šamanem, který nás vedl. Řekl nám, jak nás jednotlivě vnímal a konzultoval s námi vše, co bylo třeba. Pak jsme si se ségrou koupili Ekvádorskou čokoládu a já ještě látkový pytlíček s vyšívaným vzorem (ten mám teď v posteli jako ochranu). Pak už jen zbývalo zabalit si věci. Rozloučily jsme se a vydaly se na vlak. Bylo krásně. Cestou domů jsem byla příjemně mimo, a ve vlaku jsem na chvilku usnula.

Říkala jsem si, že bych třeba příště absolvovala na dvě noci za sebou pro větší efekt. Nyní už necítím, že bych měla jít znovu. Ale kdo ví. Pokud budu cítit volání vrátit se tam, půjdu.

A to je vše k ,,Ayahuascovému zážitku". Příště vytáhnu nějakou další příhodu. Díky za tvůj čas :) 

Katie, SimplyMyWorld.cz