STRAVA, EMOCE A VLIV PROSTŘEDÍ
Následující článek je součástí ,,zelené" knihy
REKALIBRACE LIDSKÉ BYTOSTI (2)
Tento článek navazuje na předchozí texty:
EMOČNÍ PŘEJÍDÁNÍ
Proměna začíná v mysli.
- V jaké jsem situaci?
- Co si tím kompenzuji?
- Co nechci řešit / vidět?
- Jaké nepříjemné pocity vlastně zajídám?
Věřím, že u každého z nás přejídání pramení z kompenzování si něčeho, co nejsme schopni řešit - přijmout. Když máme jídlo, cítíme se v bezpečí.
Pokud cítíš negativní emoce, nepotlačuj je. (Nemyslím např. v práci. Ne vždy se dá seřvat šéfa.) Mám na mysli emoce, které cítíme sami k sobě. Možná proto, že emoce se derou ven, ale nemůžeme je pustit, polykáme je zpět a tak se hromadí uvnitř nás.
Tyto pocity se poté snažíme zajíst, což obvykle vede k hlubšímu propadu nálady po prvotním okamžiku uspokojení.
Emoce a pocity se dají prodýchat, pustit ven pohybem, řevem, sdílením s přáteli, psaním. Zajídání je pravý opak. Emoce jako by se splachovaly do žaludku s každým přijatým soustem.
Přejídání působí na tělo i psychiku velice negativně. Nejsme to, co jíme. Jsme to, jak naše tělo naloží s jídlem poté, co ho spolkneme. Tím to totiž nekončí, ale začíná.
Mozek
Pokud sním nějakou pochutinu, která je chuťově velice výrazná, často obsahuje přídatné látky, velká množství cukru a tuku. Tato kombinace vybičuje mé smysly a aktivuje centra v mozku (receptory), která reagují podobně na drogy (např. heroin, kokain). Chvíli tak můžu cítit uspokojení, že mi nic nechybí a jsem milovaná. - Jen těch pár vteřin, než spolknu poslední sousto. Poté nastává poplach. Tělo nemá jinou možnost než strávit tohle kvantum spolykaného bordelu. To znamená, že přijatá potrava musí projít celým tělem. - Část se zpracuje a část vyloučí.
Kromě přetěžování organismu velkými objemy nekvalitního jídla (hodně aditiv, málo živin), může docházet k velkým psychickým propadům a následného bičování se - sebe trestání a výčitek.
Laskavost k sobě. Mám tedy na výběr. Buď budu dál zajídat své emoce a problémy nebo se rozhodnu jít do sebe. Nemyslím tím být na sebe tvrdá, dodržovat režim a urvat výsledky za každou cenu. Právě naopak. - Mám na mysli podívat se do hloubi sebe sama. Co se ve mně odehrává. Co spouští procesy přejídání. - Ano, není to příjemné a bolí to. Ale je to jediná cesta. V tomto ti nepomůže žádný jídelníček ani tréninkový plán.
Příliš mnoho jídla ,,drží Ducha ve hmotě", což může také vést k obtížnějšímu přijímání informací z okolí. Krev je též distribuována spíše do trávicí soustavy. Ano, strava je skvělá na doplnění živin a opravu buněk, neboť jsme stále kotveni do hmoty. Je třeba počítat, že tělo je v režimu trávení a odpočinku, ne příjmu velkých balíku informací, kódů a dat. Po nějakém jídle se doslova cítím těžce a moc nepřemýšlím. Už je jasné, proč k tomu dochází. Proč po přejedení dochází k odpojení od sebe sama.
Cestou ven z toho všeho balastu můžeš využít pobyt venku na vzduchu a světle, vystavování se Slunci. Nejen během dne, ale také na východy a západy, díky čemuž se synchronizují tvé vnitřní hodiny. Tím i orgány, což má vliv na samovolné opravení potřeby a objemu jídla. (O tom, jak je světlo důležité také z hlediska optimalizace psychiky jsem psala v části o SAD - sezónní afektivní poruše.)
JÍDLO A FAKTOR PROSTŘEDÍ
Když se cítím špatně, mám málo energie a sním něco, co není úplně vhodné, tak se to hodně rychle propisuje do mého těla a mysli. Spíš mě to pošle psychicky ještě níž, než kde jsem byla. Kdežto pokud se cítím dobře a mám hodně energie, kterou generuji skrz věnování se svému účelu, tělo má mnohem větší toleranci na míň kvalitní stravu.
Někdy se stane, že se hodně najím a cítím se špatně. To mě odpojuje od těla rychlostí blesku, protože nerespektuji signál, že už mám dost. Následkem toho je, že se cítím těžce, špatně a nepoužitelně. Kdežto pokud se cítím dobře a koupím si něco, na co mám opravdu chuť (i když je to prasečina), tak jsem v pohodě.
Samozřejmě záleží na více faktorech a rozhodně to není omluva pro časté ,,prasečáky" neboli cheat days. Na druhou stranu - když je člověk šťastný a dobře funguje, tělo se s tím vším vypořádá mnohem snáz.
Jíst v klidu
Nejde pouze o jídlo jako takové, ale také o to, v jakém stavu se nacházím, když jím. To je pro mě klíčové. Dám ti příklad: Zrovna jsem byla ve stavu, kdy jsem se cítila fakt na prd (bez energie, špatná nálada). Dokopala jsem se k tomu, že si zajdu na kvalitní dobré jídlo (protože nejsem schopna dojít na nákup). Nebo jsem si uvařila top kvalitu a donesla do práce. Jenže jsem jedla ve stresu a myslela na to, abych vše stihla. Má mysl nevypla ani o pauze. Jídlo bylo tedy kvalitní a za normálních okolností by mi poskytlo vysokou výživovou hodnotu. Jenže stresový stav vede k produkci stresového hormonu kortizolu a/nebo adrenalinu. V obou případech to vede ke snížení trávicí kapacity. (Nejde bojovat a zároveň trávit potravu.)
Doba trávení
Nejen, že z jídla získám mnohem méně živin, než bych mohla, pokud bych jedla v klidu. Zároveň je tu riziko, že se potrava pozdrží v trávicím traktu déle, než je žádoucí. Jednak proto, že se tělo snaží získat maximum živin, ale nemá pro to dostatek trávicích faktorů (kyselina chlorovodíková v žaludku, trávicí enzymy, funkční mikrobiom ve střevech). A jednak proto, že při stresu je blokována cirkulace energie v těle, která proudí i skrz orgány. Ano, životní energie. Pak zkrátka cítím, že mi ,,to leží v žaludku".
Trávenina, která se pozdržela ve střevech, ale už tam nemá co dělat, může interagovat se střevní stěnou. Části potravy, které nejsou dostatečně natrávené, mohou dráždit střevo a pronikat skrz střevní bariéru. To způsobuje nejen poruchy trávení, ale také provokuje náš imunitní systém.
Nejde pouze o případné nedostatečně natrávené složky. Potrava obsahuje také mikroorganismy (bakterie, kvasinky, plísně) a jejich metabolity (toxiny, mykotoxiny), kontaminanty z prostředí, uměle vyrobené (pesticidy atd.) nebo vzniklé během zpracování stravy potravy (procesní kontaminanty jako akrylamid, furan). Rostliny mají zase přirozeně antinutriční složky, kterými se chrání před sežráním zvířaty (a snědením lidmi).
Nestravitelná část potravy má správně zůstat uvnitř střeva. Mají se resorbovat (prostupovat skrz střevní stěnu) pouze správně natrávené živiny, které jsou poté transportovány krví do jater, kde se metabolizují. Pokud tedy skrz střevo pronikne cokoli jiného do vnitřního prostoru těla, nastane ,,imunitní poplach s cílem zlikvidovat vetřelce".
Imunita a stres
Když fungujeme v pohodě a jsme zdraví, imunita se vypořádá s ,,problémovějšími složkami stravy" docela snadno. Ale pod dlouhodobým stresem dochází ke snížené regeneraci jednotlivých částí těla. Je potřeba, aby vznikaly nové buňky (které nás chrání) a zanikaly špatné (staré, poškozené, nefunkční).
Střevo se obnovuje cca každé tři dny, protože je velmi namáhané. Pokud je imunita oslabená, nemáme dostatek bojovníků, kteří by likvidovali všechny ty cizorodé látky, které do nás pronikly skrze střevní bariéru. Tím pádem si koledujeme o malér a jeho velikost závisí na tom, jak dlouho trvá tento nepříznivý stav. Tím jsem se dostala od jídla k imunitě.
Chtěla jsem zdůraznit, že nejde pouze o kvalitu jídla. Nechci to nějak zlehčovat, neříkám, že máme jíst ,,odpad". Ale myslím si, že je důležité poukázat i na to, jak často jíme ve stresu. Jak často máme nějaké meetingy přes obědy (to je velmi oblíbené, protože nikdo nemá jindy čas), takže dáme si oběd a u toho probereme pracovní záležitosti. To opravdu není ideální.
Není to jen o jídle, ale o tom, v jakém stavu se nacházím (na co myslím), když jím.
A také, z jakého důvodu jím - jestli proto, že mám hlad nebo proto, že se cítím špatně a něco si tím kompenzuji. Na tom všem záleží.
Pocit z jídla je velmi důležitý faktor. Není to o tom, že když mám v jídelníčku ,,na míru" napsáno, že mám sníst chleba s tvarohem, tak to do sebe nacpu i kdybych se měla pozvracet. Protože výživový poradce přece ví, jakou mám trávicí kapacitu. Ví, co mé tělo zrovna potřebuje a kolik toho potřebuje. - Ne neví. Takže nastřelí na začátku nějaké hodnoty a po 14 dnech až měsíci přichází na řadu první kontrola a zhodnocení. Domnívám se, že tento čas si lze ušetřit. Využít ho ke spojení se sebou a následně z toho získávat benefity.
Další článek: ČLOVĚK JAKO CELEK A ROVNOVÁHA