TRÁVICÍ systém a vnímání REALITY
Tělo dokáže přijmout z okolí určité množství energie, které dokáže zapracovat či přetvořit bez pociťování zátěže. Může to být energie v jakékoli formě a hustotě (strava, emoce druhých, energie prostředí…). Nad tuto úroveň začíná být systém negativně zatížen, tzn. musí odněkud dodat energii, aby proces prošel. Může se jednat o mentální kapacitu stejně tak jako objem stravy ve střevech.
Střeva jsou klíčem k vnímání reality
Podle mých pozorování jsou střeva (celkově oblast břicha) absolutně klíčovým orgánem, co se týká vnímání reality. Je to takový středobod našeho těla, naše kotva.
Když se člověk po jídle cítí těžce, tak ho okolní svět příliš nezajímá. Veškerá pozornost se stáhne zvenku dovnitř. Naopak stačí vynechat jídlo na jeden jediný den nebo omezit jeho přísun a dějí se zázraky. Člověk začne mnohem víc vnímat sám sebe a zároveň reaguje citlivěji vůči okolí.
V dnešní době jsme zvyklí řešit emoční výkyvy pomocí jídla (= emoční jedení), aniž bychom si to uvědomovali a považujeme to za normální součást našich životů. Jídlo máme vždy po ruce a pokud ne, dá se většinou obstarat snadno a rychle, protože restaurace a obchody jsou skoro všude. Jídlo je také poměrně levné v porovnání s dalšími potenciálními oblbováky. Záměrně píšu oblbováky, protože některé potravinářské produkty nás opravdu oblbují, odpojují od našeho emočního těla a pokřivují tak vnímání reality.
V knize PNV22 jsem zmínila, že skrze střeva filtrujeme informace přicházející zvenčí. Vstřebáváme je břichem a jak postupují směrem k hlavě, dále se filtrují a třídí. Mozek by tedy měl dostat již očištěné informace. Takže pokud naše největší filtrační jednotka na úrovni břicha nefunguje správně, je docela jasné, že celé tělo dostává nesprávné pokyny.
Mikrobiom
Pro tento okamžik budu ještě vycházet z teorie, že ve střevech dochází k absorpci živin. Ale to není jejich jediná funkce. Je to domov pro střevní mikrobiom, který kromě pomoci s trávením přijatých živin tvoří signální molekuly, které pak putují do celého těla. Patří sem např. molekula oxidu dusnatého (NO), ale také mnoho dalších. Určitě ti není cizí pojem osa střeva–mozek (gut–brain axis), který se v posledních letech objevuje čím dál častěji. Nicméně dozvědět se nějaké nové a hodnotné informace v této oblasti není úplně jednoduché. Tady bych chtěla vyzdvihnout špičkové knihy od Dr. Stevena R. Gundryho: Skryté příčiny únavy a nedostatku energie a Skryté tajemství dlouhověkosti. Tyto knihy jsou aktuálně to nejlepší kompletní čtivo v oblasti zdraví, energie a psychiky.
Co se týká přijímané stravy, jedna stránka je její hmotná povaha (fyzické působení) a druhá pak energetika, kterou zatím stále úspěšně opomíjíme. (Ovšem ne v této knize, kde energie a informace jsou důležitými faktory.)
Z mých pozorování ohledně jídla není ani tak důležité co, jako kolik a jak často. Domnívám se, že jídlo (v pro tělo vhodném množství) by se mělo ve střevech vstřebat ze 100 %.
Pokud neustále jíme a vylučujeme, pak je evidentní, že přijímáme víc, než tělo potřebuje. Myslím, že původně bylo nastaveno tak, aby pracovalo beze zbytku.
Otázka tedy je, nakolik potřebujeme hmotu jídla a zda se její složky vůbec stávají hmotou těla (skrze střevní trakt, játra atd.) nebo jde spíš o energo–informační působení, které s sebou daná strava přináší. To by pochopitelně šlo mimo veškeré koncepty minulosti i současnosti.
Vše začíná u energie a také u ní končí. To se týká také trávení.
Když jíme jídlo (různě zpracované živočišné či rostlinné organismy), postupně prochází procesem trávení, až se dostane do střev. Tam se rozloží na nejmenší možné složky, které procházejí skrze střevní stěnu a krví jsou transportované do jater. To by byla klasická teorie získávání živin z potravy.
Pohled Dr. Hauschky na stravu
Podle poznatků Dr. Hauschky je to jinak: Základní stavební kameny, které tvoří potraviny nejsou to, co pak nacházíme v krvi a kdekoli jinde uvnitř těla. Místo toho nejmenší hmotné složky stravy průchodem skrze střevní stěnu v podstatě vyvanou, tj. stanou se energií s informací. To znamená, že zažívání je proces dematerializace. V ústech je strava nejvíce hmotná, postupně se rozpadá na menší částečky, až nakonec zůstává jen energie.
Může se to zdát příliš bláznivé, ale pro tuto neobyčejnou teorii zde nechávám prostor. Zaprvé proto, že se mi líbí. A zadruhé právě kvůli souvislosti s životní energií. To by znamenalo, že sice přijímáme stravu v pevném skupenství, ale po zažívání vstřebáme pouze energetickou složku.
Pokud celý proces trávení slouží k tomu, abychom dostali energii z potravy, pak se mnou jistě souhlasíš, že je efektivnější brát si energii napřímo, tedy bez procesu zažívání. Nicméně Dr. Hauschka neříká, že bychom neměli jíst! Říká, že strava a její zažívání jsou důležitým podnětem, který tělo dostává, aby si přímo uvnitř sebe vytvořilo vše, co potřebuje. Otázkou je, jak toto všechno ovlivňuje nastavení mysli a úroveň vědomí daného člověka. Autor sám se zmiňuje, že síla zažívání závisí na každém jedinci a je individuální.
,,Průchod stravy člověkem"
Určitě není potřeba tě přesvědčovat, že přijatá strava má na nás vliv na několika rovinách. Z hlediska standardního přístupu je na prvním místě fyzická rovina: Strava dodává tělu energii v podobě kalorií a živiny z rostlinných surovin (a poté živočišných), které vznikají prostřednictvím světla. Tady bych ráda zopakovala, že pro provoz našeho těla je energie ze stravy nedostačující. Nicméně kvalita stravy bez pochyb ovlivňuje naše tělesné zdraví, hmotnost a výkonnost.
Strava interaguje a komunikuje s naším tělem na fyzické a chemické rovině, pak také energeticky (původ rostliny, zpracování atd, což jsem podrobně popisovala v PNV22).
Velmi důležitým aspektem, který jsem u sebe vypozorovala, je plnost trávicího systému. To zásadním způsobem ovlivňuje přijímání podnětů z okolí, a tedy moduluje naši realitu.
Možná někteří žijí v domnění, že když se vyprázdní žaludek a přijde hlad, tak tělo začíná strádat a je potřeba poslat dovnitř další várku jídla. Tak to ale není. Vznesla jsem dotaz, za jak dlouho projde jídlo tělem, pokud jsou střeva prázdná. Bylo mi sděleno cca 36–38 hodin. To jsem si následně potvrdila z Googlu:
Polovina žaludečního obsahu je posunuta do tenkého střeva přibližně za 2,5 až 3 hodiny. Celý žaludeční obsah je vyprázdněn za 4 až 5 hodin. Tenké střevo následně opustí 50 % obsahu za 2,5 až 3 hodiny. Konečný průchod tlustým střevem trvá 30 až 40 hodin.
Jemnohmotné i hrubohmotné složky stravy po tuto dobu ovlivňují celý náš systém. To je jednak důvod k zamyšlení, jaké informace chceme v sobě nosit a necháváme se jimi utvářet. A jednak také, jak moc je nesmyslné doporučení jíst 5x denně, tedy každé tři hodiny. Pak se stane, že trávíme večeři společně se snídaní, protože jídlo se v žaludku pořád vrství, aniž by se stíhalo trávit a posouvat. Respektive odchází z žaludku nesprávně natrávené, což komplikuje následný proces zažívání.
(Pro více informací se můžeš podívat na tento článek, kde se zmiňuji i přerušovaném hladovění a cirkadiánním stravování. Pak dále článek PŮSTY A HLADOVĚNÍ - POZNÁMKY nebo O PŮSTECH A HLADOVĚNÍ JINAK.)
TEXT JE Z KNIHY VÝŽIVA PRO MODERNÍHO METAČLOVĚKA. VEŠKERÉ INFORMACE A MOŽNOST OBJEDNÁNÍ NAJDEŠ TADY.
